Rodiče mého manžela mají pozemek. Rozhodli se nám ji darovat, protože už neměli energii ani zdraví na to, aby se o zahradu starali. Jeho babička zahrádku milovala – pěstovala okurky, rajčata, jablka atd. a dávala je do sklenic a dělila se o ně se sousedy. Teď všechno leží na mých bedrech.
Teď máme zahradu: je na ní místo na vaření párků v rohlíku a víkendový odpočinek. Mělo to však jeden háček – nechtěla jsem na zahradě pracovat, a tak se manžel rozhodl, že z ní udělá květinovou zahradu. Vyděláváme dost na to, abychom si mohli koupit potraviny na trhu nebo v supermarketu. Zeleninové zahrady jsme se úplně vzdali a místo ní jsme založili trávník. Teď máme velký dvorek.
Moje tchyně byla velmi překvapená, když přišla na naši zahradu a viděla, že na ní není žádná zelenina ani ovoce. Říkala, že jsem hrozná hospodyně a nic neumím pořádně, že ničím všechno kolem sebe. Nedávno však tchyni navštívil nějaký muž a ptal se jí na okurky. Ona pak vytáhla sklenici se sušenými květy a řekla mu, že to je vše, co z jejích výborných okurek zbylo. A dodala, že by si tu sklenici měl vzít s sebou domů a dát ji své ženě a vnoučatům, protože už je pro mě příliš těžké starat se o zahrady, mohou jíst to, co jsem sama vypěstovala.
Tchýnino chování mě šokovalo a těžko jsem se ovládala. Ona však přišla s jiným nápadem – že by chtěla mít zase svůj vlastní pozemek, aby na něm mohla pěstovat zeleninu. Nevím, co mám v této situaci dělat. Všechno už bylo naplánované, ale teď zřejmě místo zahrady a bazénu pro děti dostanu zeleninovou zahrádku…..
