S manželem žijeme velmi skromně. Vychováváme našeho syna. Jsou mu teprve tři roky. Na začátku roku jsme ho poslali do školky. Šla jsem do práce, ale na našem rozpočtu to mnoho nezměnilo. Stále jsme chudí. Nekupujeme ani nic navíc a sotva vyjdeme s penězi.
Měsíční poplatek za školku je dost často vysoký, takže jsme dítě do extra tříd nepřihlásili. Vyjde to o něco levněji.
Jednoho dne nás přijela navštívit moje matka. Zůstala čtrnáct dní. Hlídala vnuka a vyzvedávala ho ze školky. Po nějaké době nám přišel účet ze školky, o polovinu levnější. Byla jsem překvapená! Jak se ukázalo, maminka se rozhodla přihlásit vnuka na nějaké extra aktivity, včetně logopeda, sportovních a tanečních kroužků.
Když měsíc skončil, všechno jsem zrušila. Jen za předchozí období jsme museli zaplatit. Začali jsme s manželem přemýšlet, kde vzít peníze. Manžel navrhl, že si půjčí od své matky. To jsme také udělali. Poté, co jsme tchyni vysvětlili, na co si peníze půjčujeme, tchyně řekla, že souhlasí s tím, že zaplatí hodiny navíc. Peníze nám poslala na účet s poznámkou pro vnuka.
Upřímně řečeno, zpočátku jsem se cítila nepříjemně, že se tchyně rozhodla nám pomoci. Jak můžeme být s manželem považováni za zodpovědné rodiče, když nejsme schopni zajistit našeho jediného syna? Později jsem si na tchýniny měsíční platby zvykla a pochopila jsem, že na tom není nic špatného. Proč by vlastně babička nemohla platit za nadstandardní aktivity svého vnuka? Totéž platí, když mu dává hračky nebo jiné věci.
Tchyně tyto aktivity platí už dva roky. Nikdy se s placením neopozdila. Nikdy jsme jí to ani nepřipomínali. Za tu dobu se naše finanční situace nezlepšila. V předškolním období se tedy otázka placení objevila znovu. Jak se připravit na školu, aniž by si člověk bral hodiny navíc? Dítě se ve škole lépe naučí látku, pokud umí psát a číst. Jinak začne v programu zaostávat.
Zavolala jsem tchyni a snažila se ji přesvědčit, aby zrušila hodiny logopedie a zaplatila místo nich jiné. Syn mluvil dobře a logopeda už nebylo třeba. A peníze by se místo toho mohly použít na výuku angličtiny. Tchyně mi věcně řekla, že tyto lekce platit nebude a že logopeda skutečně musíme zrušit.
O několik dní později jsem šla na manikúru. A můj manžel a syn šli za tchyní. Když jsem se vrátila domů, viděla jsem, že je manžel rozrušený a naštvaný. Okamžitě jsem věděla, že něco není v pořádku. Syn řekl babičce, že nechodí na aktivity, které mu babička platí. Místo toho jsem se rozhodla, že půjde na angličtinu. Manželova matka se strašně rozčílila. Nazvala nás lháři a obvinila nás z podlosti. Také dodala, že od ní už žádné peníze nedostaneme. A řekla nám, abychom jí vrátili to, co jsme utratili za předchozí měsíc.
Zavolala jsem jí zpátky a chtěla si s ní promluvit, ale ani mě nevyslechla. Už toho měla dost. A my si budeme muset kurzy zaplatit sami.
Takže teď nevím, co mám dělat. Když tchyně neplatí a my si to taky nemůžeme dovolit, co dál? A můj manžel se ke všemu postavil na stranu své matky. Asi mu navykládala spoustu nesmyslů, kterým uvěřil. Pěkně si s ním pohrála, že?
