Drahý deníku,
Moje matka vždy stála po boku mého otčímka. Jednoho dne už toho nemohla vydržet a rozhodla se ukončit tenhle řetězec utrpení.
Po dlouhá léta jsem žila společně s mámou a mladší sestrou Ladou. Naše babička Jana, která bydlela nedaleko, nás často navštěvovala. O svém biologickém otci už vůbec nic nepamatuji, na otce Ladičky však vzpomínám s bolestí.
Na začátku se se mnou choval slušně, ale jakmile jsem se usadila, oba se zdáli, že mě zapomněli. Otčím Milan často zvedl ruku proti mně. Plakala jsem v tichu, ale nechtěla jsem matce nic říct, dokud jednoho dne neviděla svýma očima, jak mě zachází.
Vznikl mezi ní a ním výtržník, po kterém odešel navždy z našeho života. Od té chvíle jsme byli trojice, šťastní v našem domově. Babička se často starala o Ladu. Po maturitě jsem se rozhodla studovat tady v Brně, i když jsem chtěla jít do zahraničí. Nemohla jsem rodinu opustit.
Jednoho dne mamka navrhla, abychom prodali naše dva byty ten náš i ten babičky a koupili třípokojový byt. Tak bychom všichni bydleli pod jednou střechou a měli dost místa. Souhlasili jsme a nastěhovali se. Měla jsem svůj pokoj, Lada bydlela u babičky a máma v třetím pokoji. Všichni byli spokojení.
V novém domě moje matka poznala souseda, staršího muže, který už byl rozvedený. Od té chvíle mu věnovala pozornost a začala kvést jako květina po dešti.
Později přišla za návštěvou i můj strýc Robert. Rozhodl se pronajmout svůj byt. Vše se zdálo v pořádku, alespoň jsem si myslela. Brzy však začal urážet nás, hlavně mě. Často jsme se hádali, ale máma vždy stála na jeho straně.
Cítila jsem se nesvá. Proto jsem se rozhodla přestěhovat do Ostravy a studovat dál. Mamka to nebrala nijak těžce naopak, viděla úlevu, že už se nemusí rozdělovat mezi mě a strýce Roberta. Přesto jsem se necítila lépe. Jak může matka vyměnit vlastní dítě za jiného muže?
S pozdravem,
Anna
P.S. Všechno jsme koupili za několik tisíc korun, ale cena štěstí se nevyjadřuje penězi.