Můj telefon už “hoří” od telefonátů. Moje matka a tchyně požadují, abych odpustila svému nevěrnému manželovi. Říkají, že žena by měla být moudrá a zachránit manželství za každou cenu. Já si to nemyslím.
Jsem vdaná teprve rok. Měla jsem převrácenou tvář. Jiné vysvětlení prostě nemám. Od začátku bylo jasné, že můj manžel je lapiduch. ale moc jsem nad tím nepřemýšlela. Doufala jsem, že se polepší, dospěje, usadí se.
Po svatbě všechny problémy padly na mě, i když manžel přišel domů dřív. O víkendech opouštěl dům a chodil ven “se svou společností”. Říkal, že je unavený a potřebuje si odpočinout od reality a změnit prostředí.
Já sama jsem neměla ráda hlučné večírky, a tak jsem seděla doma a dívala se na seriály. Občas jsme se sešli s přáteli, ale naše setkání netrvala déle než hodinu.
Moje máma a tchyně říkaly, že je to v pořádku. Říká se, že muži potřebují odpočinek, že je nelze držet pod pantoflem. Poslechl jsem je a schoulil se do klubíčka. I když ba původně neměla v úmyslu následovat příkladu hospodyněk, přesto jsem jejich rady poslechla.
Kolegové tvrdili, že manželé by měli odpočívat společně. Pokud manžel miluje, měl by tu být pro svou ženu a ne utíkat za kamarády. Ale já jsem se odstrčila a důvěřovala starší generaci. Marně.
O několik měsíců později jsem otěhotněla. Můj manžel byl velmi šťastný a raději než se mnou šel slavit se svými přáteli. Teprve tehdy se mi do hlavy vkradly hloupé myšlenky, ale moje matka a tchyně mě opět uklidnily.
Byla jsem smutná a osamělá. Můj manžel, i když byl doma, se věnoval svým záležitostem. Nemluvili jsme spolu, netrávili jsme spolu čas – neměli jsme nic společného. Když tchyně zjistila, že na manžela tlačím a dožaduji se pozornosti, rozpoutala hádku. Vidíte, takhle se chovat nemůžete, jinak odejde. Okamžitě mě umlčela.
Po porodu se to jen zhoršilo. Manžel nepřišel ani na propuštění. Vyzvedli si mě rodiče a kamarádi. Tchyně mi řekla, že byl s přáteli oslavit narození syna. Neměla bys ho hledat, brzy se vrátí. Zlepšila mi její slova náladu? Nevím…
Můj manžel odjel na pár dní pryč. Během té doby mi na sociálních sítích začala psát jedna mladá dívka a říkala mi, že se její sestra zapletla s mým manželem. Poslala mi fotky a různé důkazy. Ta dívka říkala, že nemůže mlčet, protože vidí, jak se kvůli těmto podivnostem rozpadají rodiny.
Bylo to, jako by mi spadl závoj z očí. S tou osobou se stýkal už rok. Proč jsem si toho nevšiml dřív? Cítila jsem ten parfém, viděla jsem, že si po nocích píše, že se v noci ani nevrací domů.…. Čekala jsem a milovala ho. Ještě téhož dne jsem zavolala zámečníka, aby vyměnil zámek a uložil manželovy věci na schodiště. Byt byl můj – před svatbou bydlel u své matky.
O dva dny později se můj milý objevil. Pokusil se otevřít dveře. Pak uviděl kufr, vzal ho a šel k matce. Tchyně mi začala volat. Nechtěla jsem ji ani poslouchat. Řekla jsem jí, že podávám žádost o rozvod, a položila jsem telefon.
Druhý den za mnou přišla. Ukázala jsem jí veškerou korespondenci a fotky. Nejdřív tvrdila, že je to všechno nahrané. Pak na mě začala tlačit. Říkala, že dítě bude vyrůstat bez otce. Ale to mě nevyděsilo. Lepší bez otce než s takovým otcem. Zvlášť když ho můj syn skoro nevídá.
Teď se chystám na rozvod. A moje matka a tchyně mi pořád volají a požadují, abych manželovi odpustila. Prý se musí odpouštět, tak se žije. Já si myslím, že rodinu neničím. Prostě ji nemáme a nikdy jsme ji neměli.
