– „Moje maminka nemá ráda hluk, to přece víš.“ „Ale tvoje maminka má ráda bezplatné opravy,“ odpověděla Sarah.

Dobré zprávy

Objednáme fialovou tapetu, řekl manžel Anežky.
Ty nevidíš, že se to k podlaze vůbec nehodí? Lepší by byla béžová, odpověděla Anežka.
Moje maminka ale béžovou nemá ráda, to přece víš.
Ale tvoje maminka má zase ráda věci zadarmo, zavtipkovala Anežka.

Jednou tchyně jemně naznačila, že by potřebovala v bytě novou výmalbu. Anežka na to nic neřekla. Ale jejímu manželovi Petrovi se nápad zalíbil. Přeci jen, šlo o jeho maminku. Anežka s tím nesouhlasila, ale mlčela.

Nakonec si řekla, že to není její starost. Když má potřebu to udělat, tak ať to udělá. Tchyně byla od začátku jasná nechtěla žádné děkování, jen sepsala seznam požadavků.
Anežko, to není žádná charita, je to pomoc od syna, ujišťoval ji Petr.
No jistě

Samozřejmě, tchyni dělalo radost cokoliv zdarma. Proto vždycky Petrovi připomínala, jak co má být. Když se jí něco nelíbilo, prostě se to předělávalo. Anežka měla pravdu. Rekonstrukce nakonec skončila a tchyně se přišla podívat.

Vůbec se mi to nelíbí. Tapeta je úplně jiná, než jsem chtěla. Kuchyně je špatná a co jsou tohle za skříňky? Všechno je tak nepořádně udělané, že nemám slov. Nejradši bych vás oba žalovala.
A koho? Vlastního syna, co to vše platil ze svého?
Ale no tak, Anežko. To byl jen vtip! snažil se Petr zlehčit situaci.

Tchyně rozhodně neměla svůj lepší den. Očekávala luxusní opravu, ale dostala běžnou rekonstrukci. Vše bylo nové a pěkné, ale určitě ne tak drahé, jak si představovala. To byl důvod, proč nebyla spokojená. Petr a Anežka nebyli žádní boháči, aby si mohli dovolit drahé opravy. Dali do toho všechno, ale od tchyně se nedočkali ani jednoho děkuji.
Anežko, myslím, že mamce se ta naše rekonstrukce moc nelíbila, řekl jednou Petr.
To je jasné! Tvojí mámě se někdy vůbec něco líbí?
Chtěla něco lepšího
Poslyš, na to opravdu nemáme.
Nemohli bychom si půjčit? zaslechli tchyni, jak promluvila nahlas.

Anežka byla přesvědčená, že tchyně neslyší na nic, co řekli.
Kvůli své matce by snad Petr klidně i někde půjčku vzal. Vrátil by to včas. Anežka si ale řekla, že to je už přes čáru. Ale dřív, než stačila něco říct, ozval se Petr:
Mami, jaké půjčky? Víš, jaký na ně mám názor. Zvlášť kvůli opravám. Všechno je udělané dobře a vkusně! Co ještě chceš?
Aspoň kuchyň předělat! a tchyně zmizela z bytu.
Petře, vypadá to, že už opravdu nemá žádné zábrany, poznamenala Anežka.
Anežko, víš přece, jaká je, nemá jednoduchou povahu.

V železářství bylo plno lidí. Anežka držela nový ubrus, Petr nesl kohoutky do koupelny. Nakonec zjistili, že když se to všechno sečte, budou to tisíce korun. A připadalo jim, že to nikdy neskončí.

Anežka se najednou zastavila:
Říkal jsi, že na ty opravy už nemáme peníze.
Máš pravdu, museli jsme si na něco půjčit.
To už mám dost! Anežka položila ubrus zpátky na regál. Kdo bude chtít, ten si ho koupí. Udělali jsme pro tvou mámu dost. Půjčovat si kvůli ní? To už je moc. A nepřijdu domů kvůli žádné hádce!
Anežka zamířila ke dveřím. Petr šel za ní. Byla to sice jeho matka, ale někdy je potřeba říct dost.

Život nám někdy přináší situace, kdy ať uděláme cokoli, někomu to nebude stačit. Je důležité pamatovat, že vlastní klid a domov jsou hodnoty, které je třeba chránit. Touha zavděčit se všem je cesta, která nikam nevede.

Rate article
Add a comment