Můj vztah s mámou není nejlepší, co si pamatuji, vždycky měla radši mou sestru Lindu. Sama Linda si toho byla dobře vědoma a často mi to vyčítala. Ona je přece oblíbená dcera a já ne.
Pak jsem se vdala a brzy se vdala i Linda. Jenže Linda měla syna dřív než já. Panebože, máma kolem Lindina syna běhala. A ona seděla s Adamem a všechno mu kupovala. Každopádně Adam se stal středem vesmíru, stejně jako Linda a její manžel.
O tři roky později jsem porodila Davida. Máma mi pogratulovala a tím to skončilo. Kdykoli jsem ji požádala, aby se o dítě postarala, její odpověď byla vždycky stejná – buď měla práci, nebo ji o to požádala Linda.
Zvlášť pozoruhodné bylo, jak dávala Davidovi dárky. Vždycky koupila něco, co bylo pro jeho věk naprosto nevhodné, ale Adamovi dokonale vyhovovalo. A pak se spokojeným úsměvem odpovídala, že to tak špatně pochopila. Ale to nevadí, Adam to použije a ona to pak dá Davidovi. Samozřejmě že po několika letech byly tyto dárky v takovém stavu, že se hodily leda tak do koše. A co jsou dárky, které se jako dárky cítí jako odpadky?
Každopádně takový je náš vztah.
A teď měla moje matka narozeniny. Nezáleželo na tom, že jsem nebyla moc dobrá dcera a moje rodina taky nebyla moc dobrá. Okamžitě mi byl předložen seznam věcí, které od nás máma chtěla. Stojí za zmínku, že seznam obsahoval drahé věci, které jsme si ani my sami nemohli dovolit.
Zajímavé bylo, že moje sestra Linda už mamince kupovala drahé nádobí, ale se slevou, což znamenalo, že ji to stálo drobné. Ode mě máma požadovala drahou ledničku nebo televizi, případně zlato o určité váze.
Myslíte, že jsem jí takový dárek koupil? Samozřejmě že ne. Nejsem pomstychtivý, ale myslím, že lidé by měli reagovat stejně. Konkrétně, když nám dává předané věci, koupil jsem jí jen spodní prádlo. Ne, ne obnošené, ale jen levné spodní prádlo.
Určitě se objeví aféra a slova o tom, že jsem nevděčná dcera. Titul nevděčnice se mě však nijak nedotkne, ale nedostatek mateřské lásky ano.
