„Moje máma nemá ráda nepořádek, to víš.“ „Ale tvoje mamka má ráda bezplatné opravy,“ odpověděla Sarah.

Dobré zprávy

Objednáme si fialovou tapetu, řekl manžel Aleny. Nevíš, že se to nehodí k barvě podlahy? Raději béžovou Moje maminka nemá ráda béžovou, měla bys to vědět. Ale tvoje maminka má ráda věci zadarmo, odpověděla Alena.

Manželova maminka kdysi naznačila, že by bylo hezké ji doma něco opravovat a zkrášlit. Alena tehdy mlčela. Ale jejímu muži se ta myšlenka líbila vždyť šlo přece o jeho maminku. Alena byla proti, ale neřekla nic. Nakonec, to přece není její věc. Když musí udělat opravy, ať je dělá on. Klidně ať si to vezme na sebe. Tchýně hned ukázala, že chce jenom výsledek. Ani děkuji. Jenom seznam přání. Aleno, to není oprava zadarmo, to je rekonstrukce od mého syna, ujišťoval ji Josef. Samozřejmě že je.

Samozřejmě že je. Maminka má ráda věci, které nic nestojí. Josef jí to vždy říkával. Když se jí něco nelíbilo, nutně to museli předělat. Alena měla pravdu. Oprava byla konečně hotová a maminka se vrátila domů. Prošla bytem a řekla:

Nevypadá to dobře. Tapeta není to, co jsem si představovala. A kuchyně se mi nelíbí. A co jsou tohle za skříňky? Je to tak špatně udělané, že na to ani nemám slov. Nejraději bych vás zažalovala. A koho? Vlastního syna, který to všechno udělal na vlastní náklady? No tak, Aleno. Jenom jsem žertovala.

Maminka rozhodně neměla dobrou náladu. Tchýně čekala drahou rekonstrukci, a dostalo se jí jen obyčejné. Všechno bylo nové, pěkné, ale ne tak drahé, jak asi čekala. Proto se jí to nelíbilo. Josef a Alena nebyli tak bohatí, aby si mohli dovolit nákladné opravy. Udělali všechno, co mohli, a přesto jim maminka ani nepoděkovala. Aleno, myslím, že mamince se naše oprava nelíbí, řekl jednou tiše Josef své ženě. Samozřejmě že nelíbí! Tvoje maminka je někdy vůbec s něčím spokojená? Doufala v něco lepšího Podívej, tolik peněz prostě nemáme. Nemohli bychom si vzít půjčku?, vstoupila do toho tchýně.

Alena si byla jistá, že maminka její slova neslyšela. Jen pro maminku by snad byla ochotná si půjčit nebo vypůjčit od známých. Včas by to všecko splatila. Ještě by přidala pár korun navíc. Alena měla pocit, že už to přehánějí. Ale Josef ji předběhl: Maminko, jaké půjčky? Víš, co si o tom myslím. A ještě ke všemu kvůli opravám. Všechno je udělané pěkně a vkusně. Co ještě chceš? Aspoň tu kuchyň bych chtěla předělat. A maminka odešla z pokoje. Josefe, myslím, že už se ta její drzost nedá snést, řekla Alena. Aleno, víš, že má složitou povahu.

V obchodě s domácími potřebami bylo tehdy plno lidí. Alena držela v ruce nový ubrus, Josef si prohlížel vodovodní baterii. Moc toho nebrali, přesto z toho byla pěkně kulatá suma. Je to pořád dokola. Nikdy to neskončí.

Najednou se Alena zastavila. Říkal jsi, že už nemáme na opravy peníze. Máš pravdu, musel jsem si pár korun půjčit. Mám toho dost! Alena nechala ubrus na polici. Kdo ho chce, ať si ho koupí. Udělali jsme pro tvou maminku dost. Ty ses zadlužil? Tohle už je moc. Ať tě ani nenapadne se se mnou hádat! Alena vyrazila ke dveřím. Josef šel za ní. I když je to jeho maminka, někdy toho už bylo opravdu dost.

Rate article
Add a comment