Moje kamarádka mi na moji svatbu nedala ani korunu, a teď mě zve na svou vlastní svatbu.

Dobré zprávy

Jana a Robert se vzali před rokem. Obě rodiny dali dohromady velkolepou svatební hostinu, protože každý byl jedináčkem svých rodičů; a tak se rozhodlo, že svatba bude na nejvyšší úrovni. Návrh nevěsty a ženicha, že by raději oslavili s přáteli u klobásy na grilu někde v lese, byl rodiči okamžitě smeten ze stolu. Maminky snily o svatbě, bílé šatech a kočáru taženém koňmi.

Jana s Robertem pochopili, že velký ples nemají šanci obejít, a začali s přípravami plni odpovědnosti. Bylo toho hodně od manikúry, přes líčení až po výběr svatebních šatů a obleku. Rodiče se rozhodli pokrýt všechny náklady, kromě šatů a obleku. Zarezervovali nejlepší restauraci v Praze, vybrali kytici pro nevěstu, dort měla upéct kamarádka Robertovy maminky, zkušená cukrářka.

Vytváření seznamu hostů probíhalo pečlivě, rodiče chtěli pozvat všechny příbuzné, i ty, s nimiž už dávno nejsou v kontaktu. Tvrdili, že jsou bohatí a jistě přinesou hodnotné dary, za které si mladí koupí auto nebo je uloží stranou na byt. Po bouřlivé debatě se rozhodli nepozvat vzdálené příbuzné. Někteří se nakonec omluvili a neúčastnili se. Seznam hostů se nakonec skládal převážně, jak si pár přál, z jejich přátel.

V den svatby byla ideální počasí, ač ráno předpověď slibovala déšť. Jana zářila v hedvábných šatech s jemnou krajkou. Robert byl z nevěsty okouzlen, nemohl z ní spustit oči celý den. Celý den byla oslava naplněna radostí. Fotograf pracoval s obdivuhodným nasazením, cvakal svůj zrcadlový fotoaparát bez ustání a hosté netrpělivě čekali, až budou sezváni na hostinu v restauraci.

Po focení se mladý pár usadil do bílého kočáru a odjel směrem k restauraci. Šampaňské teklo proudem a gratulace zněly ze všech stran. Dárky, zejména obálky s penězi, se jen hromadily. Dali hostům vědět předem, že preferují finanční dary, ale pár seniorů stejně přinesl deky, povlečení, talíře.

Třípatrový dort ohromil i nejvybranější hosty svou elegancí a krásou, byl zdoben luxusní krajkou, krémovými květinami a perlami. Svatební hostina byla šik. Teprve nad ránem se hosté unaveně rozcházeli domů a novomanželé odešli do hotelového pokoje, který si předem zarezervovali.

V další den, když dorazili k Janiným rodičům, její matka ji informovala, že jeden z obálek, které dostali, byl prázdný. Dodala, že ho dala blízká kamarádka páru Šárka. Dalo se snadno určit, kdo obálku věnoval, protože nebyla podepsaná, narozdíl od ostatních. Po této zprávě bylo Janě skutečně zle.

Celé to zhoršil fakt, že před svatbou Šárka tvrdila, že dnes se dává minimálně dvacet tisíc korun páru a slíbila, že Janu finančně podpoří.

Méně než rok poté se Šárka také vdávala a pozvala Janu s Robertem na svou svatbu. Okamžitě doporučila Janě, aby jí dala peníze mladý pár totiž doufal, že dary převýší náklady na svatbu. Jana s Robertem si lámali hlavu, co udělat! Jana navrhla, aby jí dali prázdnou obálku, stejně jako Šárka jim. Robert navrhl naopak dát více peněz, aby se Šárka cítila provinile. Janina maminka jí poradila dát do obálky minimální částku, protože tím nic kamarádce neřekla o tom, že ví o jejím triku, a tedy není důvod se jí mstít. Svatba kamarádky byla za dveřmi, a Jana se nemohla rozhodnout, jak postupovat…

Rate article
Add a comment