Moje dcera si přála okázalou svatbu, diamantový prsten a půjčeného jeepu. My i rodiče ženicha jsme všechno financovali na dluh – a po půl roce se rozvedli.

S manželem jsme byli úplně v šoku, když nám naše dcera Miroslava oznámila, že se bude vdávat. Vždyť jí bylo teprve osmnáct. Neexistoval žádný argument, kterým bychom Miroslavu přesvědčili, aby si to rozmyslela.

Miroslavu si hned vzala na paškál moje tchyně:

Miroslavo, nejsi náhodou těhotná?

Ne, babičko.

Miroslavin snoubenec byl jen o dva roky starší než ona. Když jsme to probrali s jeho rodiči, domluvili jsme se, že svatba proběhne u nás doma. Miroslava byla rozčarovaná:

To je přece trapné! Udělejme to nějak moderně.

Hádali jsme se o tom celou věčnost. Nakonec jsme svolili, že se hostina uskuteční v restauraci. Miroslava si zamluvila tu nejdražší variantu. My i rodiče ženicha jsme nebyli zrovna nadšení.

Miroslava začala brečet:

Vdávám se jen jednou za život!

Vzali jsme si půjčku. Stejně tak rodina ženicha. Koupili jsme prsten s diamantem, přesně jak si Miroslava přála. Se svou dcerou jsem vybírala nádherné svatební šaty.

Chtěli jsme jet na matriku naším starým favoritem, ale Miroslava byla zklamaná.

Pronajměte Land Rover!

Táta jí vysvětloval, že to stojí majlant!

Ale já tak moc chci.

Nakonec jsme opravdu pronajali auto na svatbu naší dcery a zetě. Když nastal den svatby, byli jsme všichni na dně. Svatba nás stála majlant skoro dvě stě tisíc korun. Miroslava a její muž se rozvedli už po půl roce.

Miroslava prostě nezvládala být manželkou. Na manžela měla spoustu výhrad a stížností.

Vzpomněla jsem si, jak jsem já šla k oltáři. Vzala jsem si jen pěkný top a sukni. Můj snoubenec na mě čekal na úřadě s kyticí. Jsme spolu dvacet let a máme dítě. Žádná velká svatba nikdy nerozhodne o štěstí v manželství.

V žádném případě nejsem proti svatbám. Ale všechno musí mít svou míru. Doufám, že příště bude naše dcera rozvážnější.

Rate article
Add a comment