Moje dcera si přála okázalou svatbu, diamantový prsten a půjčeného jeepa – my i rodiče ženicha jsme to všechno platili na dluh, a za půl roku se rozvedli.

Byli jsme s manželkou úplně zaskočeni, když nám naše dcera Libuše oznámila, že se bude vdávat. Vždyť jí bylo teprve osmnáct. Nebylo možné Libuši nijak přesvědčit, aby si to rozmyslela.

Moje tchyně se Libuše hned vyptávala:

Vnučko, čekáš dítě?

Ne, babi, odpověděla Libuše.

Snoubenec Libuše byl jen o dva roky starší než ona. Dali jsme hlavy dohromady s jeho rodiči a dohodli se, že svatba bude v našem bytě v Praze. Ale Libuše protestovala.

To je hrozně zastaralé! Pojďme to udělat moderněji.

Hádali jsme se o tom dlouho. Nakonec jsme rozhodli, že svatební hostina bude v restauraci. Libuše si však vybrala tu nejdražší variantu. Ani nám, ani rodičům ženicha se to nelíbilo.

Libuše se rozplakala: Bereme se přece jenom jednou za život!

Vzali jsme si půjčku, stejně tak rodiče jejího nastávajícího. Koupili snubní prsten s diamantem, protože to Libuše sama chtěla. Se svou dcerou jsem také vybíral opravdu krásné svatební šaty.

Do matriky jsme chtěli jet naším starým fábií, ale Libuše byla proti.

Najměte mi jeep!

Táta se jí snažil vysvětlit, že to stojí hodně peněz.

Ale já to opravdu chci.

Tak jsme pronajali jeep na svatbu pro naši dceru a zeťáka. V den svatby jsme byli psychicky i fyzicky úplně unavení. Celá svatba nás stála hromadu peněz. Libuše se se svým mužem rozvedla za půl roku.

Prostě jí nevyhovoval život v manželství. Na svého muže si pořád stěžovala.

Vzpomínám si, jak jsme se ženou brali my. Měla na sobě hezký top a sukni. Já jsem na ni čekal před úřadem s květinou. Jsme spolu už 20 let, narodilo se nám dítě. Žádná velká svatba nezajistí rodinné štěstí.

V žádném případě nejsem proti svatbám. Jen by vše mělo mít svůj rozumný rámec. Doufám, že příště si naše Libuše dá větší pozor.

Rate article
Add a comment