Žila jsem s matkou a babičkou v jednom malém městě. Když mi bylo dvacet, přestěhovala jsem se do jiného města. Tam jsem si našel práci a pronajal byt.
Moje matka a babička také uvažovaly o přestěhování. Matka se bála prodat dům. Měla strach ze všeho obecně. Zdálo se jí, že ji podvedou, že ji okradou o peníze, že ji vyhodí z nově koupeného bytu. Rozhodla se, že si vezme hypotéku, a až dům prodají, uhradí část nákladů. Riziko bylo minimální a maminka se uklidnila.
O rok později jsme plán uvedli v život. Peníze z prodeje stačily na splacení hypotéky. Nemovitost byla zapsána na maminčino jméno. A já žil bez starostí, protože se mi podařilo splnit své poslání.
Z prodeje ještě nějaké peníze zbyly – na to, že by mi mohly pomoci vyřešit problém s bydlením, maminka ani nepomyslela. A já jsem nevěděla, jak si o ně říct. S manželem jsme šetřili sami, nečekali jsme na ničí pomoc.
Dříve bydlela moje matka s babičkou v jednom domě, v oddělených místnostech, dům byl prostorný. Teď se musely dělit o malý prostor. Matka začala šílet. Doslova vyhnala starou ženu z domu. Křičela, že je to chyba, že si teď nemůže najít práci a dát si život dohromady. Nejhorší bylo, že ze všeho vinila svou pětasedmdesátiletou matku, která jí věnovala celý život.
Babička ji jen rozčilovala. Rozčiloval ji zvuk televize, chůze, vzdychání – i ty nejmenší maličkosti. Jakmile zaslechla nějaký zvuk, okamžitě začala na babičku křičet.
Stařenka ke mně často chodila a zůstávala u mě až do večera. Dokonce jsem jí dala klíč od našeho bytu; manželovi to nevadilo. Věděla jsem, že moje matka je nespolečenský člověk, ale tohle jsem od ní nečekala. I ke mně se chová hrubě.
Je dobře, že jsme alespoň splatili hypotéku, jinak bych musela platit matčiny dluhy. Proč jsem s tímhle podnikem vůbec souhlasila?
Myslím, že by babička žila klidněji tam, kde žila předtím, alespoň by byla paní svého domu. Teď mlčí a polyká urážky. Za celé ty roky si vytvořila jediného nepřítele: vlastní dceru.
Je mi jí tak líto. Nikdy neřekla mé matce špatné slovo. A teď? To je vděčnost? Urážky a ponižování jsou to jediné, co babička z matčiných úst slyší. Jediné, co jí zbývá, je vydržet.