Svou dceru potrestám tím, že ji vydědím.
Nechci jí ublížit, ať si jde svou cestou, ale nejsem povinen jí zajistit práci a zisky na celý život. A tak došlo k tomuto.
Mám podnik – hotel a restauraci.
Vedením restaurace jsem pověřil svou dceru a dal jsem jí třicetiprocentní podíl ve firmě.
Uvedl jsem ji do podnikání a ona se z vděčnosti nafoukla a začala mi zasahovat do chodu hotelu.
Došlo to tak daleko, že když jsem si šel ráno pro něco ze snídaňového bufetu, začala na mě křičet, že jí jím jídlo.
Neměla žádnou povinnost mě krmit.
Spojila se proti mně s cestovní kanceláří. Byla jediná, kdo znal bankovní účet společnosti a dostával peníze.
Dávala mi nějaké peníze a říkala: „Je jich dost i pro tebe!“.
Po skončení sezony jsem zorganizoval schůzku a vyhodil ji ze své firmy.
Dostal jsem zpět 30 procent, které jsem jí dal, a stal jsem se jediným vlastníkem.
Dcera na mě podala dvě žaloby.
V první se domáhala poloviny akcií hotelu a restaurace.
Ve druhé chtěla svých 30 procent zpět. Obě žaloby prohrála.
Jako odvetu napsala na svého otce udání.
Finanční úřad mě kontroloval pět let, celý rok zpátky.
A jak jsem mohla zase nekřičet – nedej bože, aby slepě viděl!
