Moje šestnáctiletá dcera se chce vdát. Je ještě dítě, ale je tak zamilovaná, že se mnou mluví o svatbě.
Jak s ní mám vést rozumný rozhovor, aniž bych jí ublížila? Chci, aby si s tím rozhodnutím dala na čas…
Odpověď odborníka:
Jedním ze způsobů, jak druhým neubližovat, je sloužit pouze jako zrcadlo.
Na jedné straně uznáme právo toho druhého být zamilovaný, i když je to hloupost.
I rozhovor o tom, že se maminka svěřila, jak to bylo s její první láskou – to je jeden z nejtěžších, ale nejvíce stmelujících rozhovorů.
Chce se vdát
Žádné srovnávání, posuzování a odsuzování!
Můžete jí říct: Chápu tě, zažil jsem to.
Ale promluvit si o tom, odkud pochází představa svatby?
Musíme se také zabývat slepou a bezpodmínečnou láskou a viděním lásky.
Ta první je mezi dětmi a rodiči – tam jde o oběť.
A partnerská láska je ta, která je otevřená.
Začínáme s představou, že najdeme právě takovou lásku, a musíme hodně dospět, abychom pochopili, že mezi partnery není taková láska jako mezi dětmi a rodiči.
U této lásky si musíme říci svá očekávání.
Udělejte to: vysvětlete, že svatba neuteče, a vaše dcera může prožívat svůj vztah – očekávání události je někdy mnohem příjemnější než událost sama.
Žádné výčitky, protože mohou mít opačný účinek.
A nechte ji, ať se rozhodne sama.
A co byste jí poradila vy?
