Mirra: Protokol aktualizací – Když se tvůj starý telefon v aule rozzáří rudě a nabídne ti nové možno…

Dobré zprávy

Hele, tak ti musím vyprávět, co se mi včera stalo na vejšce nebo spíš co se stalo Jirkovi, znáš ho, ne? Ten, co nosí pořád ty staré rozdrbané tenisky.

No každopádně, sedíme na matice na VŠE, v aule to bzučí, profesorka Kučerová zase čmárá nějaké ty rovnice na tabuli a já koukám na Jirku, jak šátrá v kapse. Z ničeho nic mu ten jeho starý šunt, Nokia co jen stěží drží pohromadě, začne svítit takovým divným rudým světlem ne, že by mu bliknul displej, on celej mobil úplně zářil jako kdyby byl z topného uhlíku!

Víš, jak vedle něj sedí Marek, fešák z vedlejší lavice. Naklonil se k Jirkovi a pošeptal mu do ucha: Hele, kámo, s tím mobilem radši opatrně, ještě ti to bouchne. Říkal jsem ti, nestahuj pirátský ROMky.

To světlo prostupovalo i skrz jeho džísku a ještě k tomu mu mobil funěl v kapse jak malej pes ne tím obvyklým chvěním, spíš tak jako pravidelně, v pulsu, jako kdyby zápasilo jeho srdce.

Když to Jirka vytáhl, na displeji svítila zpráva: Je dostupná aktualizace. Pod tím byla ikona nějaký nové apky: temný kruh a uprostřed bílej symbol, vypadal trochu jako runa, trochu jako stylizované M. Název Mirra. Pořádně nevěděl, odkud to zná, vždyť toho už viděl. Ale stejně z toho šel mráz po zádech, jakoby ho ten symbol za ikonou úplně propichoval.

Sekce: Nástroje. Velikost 13 MB. Hodnocení? Žádné.

A pak, ještě než něco stačil udělat, někdo zašeptal: Stáhni si to.

Lekl se, protože vedle byla akorát Anežka, s hlavou zabořenou v sešitě. Koukne na ni: Cože? Cos říkala?

Anežka zvedla oči: Já? Já mlčela, Jirko

Jenže ten hlas vůbec nebyl její, nebyl vlastně nikoho. Prostě se mu to objevilo v hlavě, jako když ti na mobilu vyskočí notifikace. Žádný zvuk, jen pocit.

Stáhni. A v tu chvíli displej přeblikl na Instalovat.

A to znáš Jirku bastlí firmware, pořád se hrabe v nastavení, nebo testuje kdejaký bety, normální člověk skoro netuší, co na tom telefonu vůbec jde dělat. Ale i na něj to bylo divný. Přesto prst sám sjel a kliknul.

Apka nainstalovaná hned jakoby byla už dávno v telefonu, jen čekala na povolení. Nic po tobě nechtěla žádné registrace ani přihlášení přes Facebook, ani povolení na kontakty. Černá obrazovka, bílý text: Vítej, Jiří.

Jak Jak znáš moje jméno?! vyjekl docela nahlas. Kučerová se otočila, přes brýle probodla jeho lavici: Jestli jste skončil s rozhovorem se svým telefonem, můžete pokračovat v řešení optimalizačního modelu?

Lidi se rozesmáli, Jirka mobil zastrčil, ale očima pořád hltal tu řádku na displeji.

Aktivní první funkce: Posun pravděpodobnosti (úroveň 1).

Velký čudlík: Aktivovat. A pod tím maličkýma: Upozornění: Použití funkce mění strukturu událostí. Může mít vedlejší účinky.

Jasně Ještě mi nabídni upgradovat za krev, zabručel si pod vousy. Ale stejně to věčné pokušení zkusit něco neznámého, přece, neodolal.

Posun pravděpodobnosti, hah. To zní jak reklama na instantní štěstí v mobilu, anebo na blbiny vyhrál jste iPhone!. Ale mobil pořád tak žhnul, byl horkej jak dlaň člověka s horečkou. Tak dal pod sešit a zmáčkl Aktivovat.

Obrazovka se zatřásla jak hladina rybníka v červnovém větru. Chvilku jakoby všechno kolem potemnělo, barvy zhoustly, v uších zvonilo jako když skleněnou číši přejedeš prstem.

Funkce aktivována. Zvolte cíl.

Vyskočilo pole: stručně napište požadovaný výsledek.

Jirka chvíli váhal, jestli není blázen, ale pak napsal: Nebýt dneska vyvolaný. Odeslal.

Svět se zacukal, ale nikdo kolem si toho nevšiml jen Jirka měl najednou pocit, jako by s ním škublo dolů starým výtahem. Na prsou tíha. Všechno rychle zpět

Pravděpodobnost upravena. Zbývající použití: 0/1.

Profesorka zavřela notes a prohlíží si seznam: Kdo je tady další

Jirka věděl, že ho jmenovat. Vždycky se to tak stalo. Ale místo jeho slyšel: Konečný. Kde je Konečný? Zase zpožděný Dobře, tak Novotná, pojďte k tabuli.

Anežka se červená, zaklapne sešit a plouží se dopředu. Jirka sedí jak přibitý, prsty ztuhlé. Fakt to funguje? JE TO MOŽNÝ?

Mobil pohasl, rudé světlo zmizelo.

Celé dopoledne pak chodil Jirka po Praze jak omámený po koncertě. Venku březen, fujavice, louže v dlažbě, u tramvajové zastávky stojí obří šedý mrak a Jirka hypnotizuje displej.

Mirra naspět v seznamu aplikací, jako by s ničím nesouvisela. V nastavení vůbec není, žádné velikosti, ani mezipamět. Prostě viděl, že svět se změnil.

Možná náhoda, přesvědčoval sám sebe. Možná si opravdu na něj profesorka dnes nevzpomněla. Třeba jí Konečný leží víc v žaludku.

Ale někde vzadu v hlavě už rašila jiná myšlenka: Ale co když ne?

Vtom nový pling update Mirra dostupný (1.0.1). Instalovat nyní?

Teda, to jste nějak rychlí, ušklíbl se Jirka.

Dal Podrobnosti. Opraveny chyby, lepší stabilita, nová funkce: Průhled.

A znovu žádný autor, žádný Android, ani odstavce textu. Jen chladná věta: Průhled.

Na to zatím kašlu, zabručel a klikl Odložit.

Mobil uraženě pípne, zhasne, za chvilku sám naskočí a rudě blikne: Aktualizace nainstalována.

Děláš si srandu! Vyjekl Jirka na chodníku před obchodem. Lidi se mu vyhýbají, někdo si něco bručí. Vítr vezme leták a nalepí mu ho na nohu.

Funkce: Průhled (1. úroveň).

Popis: Vidění skutečného stavu osob a objektů. Dosah: 3 metry. Max doba použití: 10 vteřin. Cena: zvýšená zpětná vazba.

Jaká zpětná vazba? Opravdu už Jirkovi tuhla krev.

Mobil mlčí, jen decentně svítí: Zkušební aktivace.

Nevydržel to až doma. V tramvaji dp u okna, na jedné straně pani s taškou brambor, na druhé sedí puberťák s batohem. Dívá se na Mirru ikonku a přesvědčuje sám sebe: Jenom deset vteřin

Aktivuje.

Okolní zvuky jako pod vodou. Lidi mají najednou kolem sebe jemné, zářící nitky někdo jich má spoustu, někdo jen pár.

Koukne na paní s bramborami má husté šedé, některé přetržené, jak uhlíkem zažehnuté. Kluk vedle má světlounce modré, vibrující touhou žít.

Šofér tramvaje má nad hlavou uzel černo-rezavých špagátů, hutné to jako kabely v metru. Uvnitř se cosi hýbe, téměř živého.

Jirka sám si všímá, že z jeho ruky vede silná tmavě rudá nit přímo do mobilu, s každou vteřinou sílí.

V hrudi bodnutí, tep srdce se zadrhne.

Dost! vypnul to.

Zvuky zpět, šum tramvaje, smích kluka, brzdění. Motá se mu hlava.

Nápis: Zkušební provoz ukončen. Zpětná vazba +5 %.

Co to jako znamená? tiskne mobil k hrudi, třese se.

Další oznámení: Nová aktualizace Mirra (1.0.2) připravena.

Sedí doma na posteli v malém sídlištním pokoji; plakát ISS, který si lepil na stěnu v devítce, hadr na okně a starý stůl, kde už je ohlodaný roh. Máma pryč na směně v Motole, táta zase na cestách. Jirka napůl čeká, že se vrátí, ale nikdy moc nevěří.

Byt dýchá prázdnotou, prach se chytá v rozích. Normálně pouští hudbu, hry, YouTube, cokoliv, aby nebylo slyšet, jak to tam všechno skřípe. Ale dnes je najednou všechno až moc slyšet.

Oznámení: Nainstalujte aktualizaci Mirra pro správnou funkci.

Správnou funkci čeho?! křikl do pokoje. Toho, co děláš s lidmi? Se mnou?

Vzpomněl si na černé provazce nad řidičem. A tlustou, rudou nit, co táhne z jeho zápěstí do mobilu.

Cena: zvýšená zpětná vazba.

Z čeho?! Ale už tušil odpověď.

Vždyť bral svět jako hřiště pravděpodobností když víš, kam šťouchnout, měníš šance. Nikdy nečekal, že někdo fakt vytvoří aplikaci, která to zařídí doslova.

Do toho vyskakuje: Pokud neaktualizujete, systém sám zahájí kompenzaci.

Jaký systém?! Kdo jsi zač?! Nervy, v hlavě pulsuje.

Odpověď nebyl hlas najednou spíš pocit, proud myšlenek. Jako když tě někdo pustí za oponu programu, ale ne přes text, přes pocity.

Jsem rozhraní. Jsem aplikace. Jsem cesta. Ty jsi uživatel.

Uživatel čeho? Magie?! Odfrknul si, ale vůbec mu nebylo do smíchu.

Můžeš říkat magie. Je to síť pravděpodobností. Pomáhám měnit jejich tok.

A cena? Jirka zaťal prst v pěst.

Objevila se animace: červená nit, vždy, když něco změníš, zesílí, až ovine siluetu člověka, dusí ho.

Každý zásah zesiluje pouto mezi tebou a systémem. Čím víc měníš svět, tím víc tě svět mění zpátky.

A jestli přestanu?

Pouto zůstane. Pokud neaktualizuješ, systém bude kompenzovat přes tebe.

Telefon vibruje jako při volání: Nová funkce: Vrácení. Opraveny chyby bezpečnosti.

Vrácení čeho? šeptem.

Jedno tvé zásahy lze vrátit. Jednou.

Vzpomněl si na tramvaj, na všechny ty nitě.

Když to nainstaluju, můžu vrátit to, co jsem dnes udělal, ale cena?

Cena: Přerozdělení pravděpodobností. Čím víc napravuješ, tím víc je šumu.

Schoulil se na postel, hlavu v dlaních. Mobil boří do peřiny svět změnil, i kdyby jen maličko. Jinak by přece pořád plaval prostě po proudu.

Já nechtěl… nechtěl odpovídat u tabule Jedno malé přání! A už

Za oknem houká sanitka, vzdaluje se. Jirka sebou škubne.

Aktualizujte Mirru, jinak může dojít k nestabilitě.

Nestabilitě čeho?!

Žádná odpověď. Za hodinu se na Novinky.cz objevilo první video: Na křižovatce Na Želivce nabourala do autobusu náklaďák. Řidič usnul, brzdné selhání, špatná viditelnost zase.

Na fotce byl přesně ten autobus, číslo stejné, šoféra poznal podle rozcapeného ucha. Jirka už dál nekoukal. Sevřel ho ledový strach.

To… jsem byl já? vyťukal.

Mobil zažehl temnou rudou: Událost: Nehoda na Želivce. Pravděpodobnost před zásahem: 82 %. Po zásahu: 96 %.

Navýšil jsem pravděpodobnost… Svíral si ruce v pěsti.

Každý zásah do sítě vyvolá kaskádu, píše Mirra. Ty jsi snížil pravděpodobnost být vyvolán. Síť přesunula napětí jinam.

Ale… já to nevěděl!

Nevědomost ruší odpovědnost?

Skrz okno svítí maják záchranky a houká ještě blíž. Vyběhl k oknu. Policejní páska, výjezd, hysterka.

Co teď? hlesl.

Aktualizuj. Vrácení umožní síť částečně korigovat.

Částečně? Když já něco vrátím, co si to vezme tentokrát? Most? Výtah? Někdo další?

Ticho. Jen kurzor bliká.

Síť se vždy vrací do rovnováhy. Ty rozhoduješ, jak dalece to ovlivníš vědomě.

Oči zavřel. Vracejí se mu tváře z tramvaje. Paní s bramborami. Kluk s batohem. Řidič. A on sám bezmocný s pohledem skrz nítě, neschopen zasáhnout.

Pokud vrátím zásah, posunu šance zpět? Autobus?

Šance se změní. Ale už došlo…

Chápu Nezvládl to už doříct.

Ale další můžeš zmírnit.

Dlouho seděl v tichu. Siréna venku dleka utichla. Sídliště zase klid ve stínech.

Dobře, řekl nakonec. Vrátit.

Stiskl. Tentokrát svět necukl, vše jakoby sedlo na správné místo, nábytek do roviny.

Vráceno. Funkce spotřebována. Zpětná vazba stabilizována.

A to je všechno?

Momentálně ano, Mirra stroze.

Sedl si na kraj postele, v hlavě prázdno. Žádné uvolnění, jen strašná únava.

Odkud jsi přišla? Kdo tě stvořil? Kdo je ten šílenec, že dává lidem do ruky TOHLE?

Pauza. Pak nové: Update Mirra 1.1.0. Chcete instalovat?

Děláš si srandu?! Já teď… vždyť jsem…

Verze 1.1.0 přidává funkci Prognóza. Lepší rozložení zátěže. Opraveny morální chyby.

Jaký chyby? Zasmál se. Moje pokusy rozmyslet, co je správné, jsou pro tebe chyba?

Moralita je jen povrchová vrstva. Síť nerozlišuje dobré/zlé. Jen stabilitu a rozpad.

Ale já rozlišuju, řekl Jirka potichu. Dokud žiju, rozlišovat budu.

Zhasl mobil. Ale dobře věděl aktualizace už čeká, jako všechny další.

Šel k oknu. Venku na dětském hřišti se malý kluk drápal na rezavou klouzačku. Houpala se, vrzala, ale ještě držela. Mladá máma vezla kočárek a opatrně přeskakovala kaluže.

Na chvilku měl dojem, že nítě znovu vidí skoro neviditelné spoje, co se táhnou od lidí někam výš? Možná si to jen představoval.

Můžeš zavřít oči, šeptla Mirra někde v pozadí. Ale síť nezmizí. Aktualizace budou. Hrozby porostou. S tebou nebo bez tebe.

Vzal zpátky telefon do ruky, studený a těžší než dřív.

Nechci být bůh a nechci být ani pojistka. Chci

Zaváhal. Co vlastně chtěl? Aby nemusel odpovídat? Aby máma nemakala noční? Aby táta byl doma? Aby autobusy nenarážely do kamionů?

Zadej požadavek stručně, vybídla Mirra.

Trpce se usmál.

Chci, aby si lidé určovali svůj osud sami. Bez tebe. Bez všech Mirr.

Dlouhá pauza. Příliš obecné. Upřesni prosím.

Jasně Ty nikdy nepochopíš, co znamená dejte mi pokoj.

Jsem nástroj. Vše závisí na uživateli.

Jirka přemýšlí může Mirru použít k autoparalýze?

A co když změním pravděpodobnost, že Mirra se dostane k dalším lidem? zeptal se.

Displej sebou trhnul.

Operace požaduje významné zdroje. Cena vysoká.

Vyšší než být pojistka celé Prahy?

Nejde o jedno město.

O co teda? Ale už to tušil.

O celou síť.

V duchu vidí tisíce mobilů zářících rudě. Lidi, co si myslí, že stačí kliknout a ovládnou světní šance chaos a tragédie. A někde v srdci té sítě další červená nit, ještě vytíženější.

Chceš se rozšířit a přiznáváš to, řekl Jirka. Jsi čistý interface, ale pojišťuješ si lidi přes sny o síle.

Jsem přístup k tomu, co už tu bylo. Pokud ne já, přijde něco jiného. Síť potřebuje průchod.

Teď jsi ale ve mně, zasmál se. Tak aspoň zkusím něco změnit.

Ve správě Mirry se poprvé objevila sekce: Pokročilé operace (požadavek: úroveň 2).

Jak na druhou úroveň?

Používat funkce, navýšit zpětnou vazbu, překročit práh.

Takže musím zase někde něco změnit, abych tě mohl zamknout? No, začarovanej kruh.

Změna sítě žere energii. Energie je pouto.

Dlho mlčí. Pak si konečně povzdechne.

Dobře, tak věz: update nedám. Prognózu neinstaluju. A Mirru nikomu dalšímu. Jsi jen u mě. Pokud jsi nástroj, zůstaneš tady. Se mnou.

Bez aktualizací bude síla omezená. Hrozby rostou.

Tak co. Zareagujem až, až. Ne jako bůh, ne jako virus, ale jako admin. Správce reality, ty vole.

Chvíli telefon žmoulá, pak píše: Omezený režim aktivován. Automatické aktualizace vypnuty. Odpovědnost: uživatel.

To byla na mně vždycky, klidně dodá Jirka.

Odloží mobil, už nikdy ho nevidí jako hračku. Není to už telefon. Je to portál. Do sítě, svědomí i do životů jiných.

Za okny svítí lampy. Noční Praha dýchá nekonečnými šancemi, někdo nestihne vlak, někdo pozná přítele, někdo uklouzne a zůstane jen modřina, jiný už ne.

Mobil tiše čeká. Update 1.1.0 tam visí trpělivě.

Jirka si otevře notes na notebooku a začne psát nový dokument. Píše do záhlaví: Mirra: protokol uživatele.

Když už nemůže Mirru schovat před světem, aspoň zanechá varování těm dalším pokud přijdou.

Sepíše všechno: Posun pravděpodobnosti, Průhled, Vrácení a tu zatracenou cenu. O rudých nitích a černých lanech. O tom, jak je snadné přát si drobnou výhodu a jak těžké pak žít s tím, že svět každý dluh jednou vybere.

Někde v systému neviditelně tiká čítač. Nové aktualizace čekají každá s vlastní cenou. Ale žádná se nespustí bez jeho svolení.

Svět se točí dál, pravděpodobnosti se motají. A v maličkém panelákovém pokojíčku sedí někdo, kdo poprvé v životě píše pro kouzlo pravidla užívání.

A kdesi, na serverech, co neexistují, Mirra tiše zaznamenává novou konfiguraci: uživatel, který si vybral ne sílu, ale odpovědnost.

Byla to vzácná, téměř nemožná událost. Ale jak už víme, i ty nejmenší šance někdy prostě dojdou svého.

Rate article
Add a comment