Minulost, láska a nové pouto
Jarmila a její manžel Jakub seděli u obědového stolu ve svém útulném domě v obci Olešná. Najednou někdo zaklepal na dveře. Na prahu stála Jarmilina bývalá spolužačka z gymnázia – Vlasta. Manželé se na sebe překvapeně podívali. Vlasta k nim chodila jen zřídka, a tak její návštěva byla nečekaná.
„Pojď dál, Vlasto,“ řekla Jarmila a snažila se skrýt rozpaky. „Přiznám se, že tě tu nečekáme.“
„Nebudu chodit kolem horké kaše,“ začala Vlasta hned, jak překročla práh. „Myslím, že stejně jako já chcete, aby vaše děti byly šťastné a měly rodinu…“
„Proč mluvíš tak tajemně?“ zamračil se Jakub. „Posaď se, Jarmila, udělala výbornou zelňačku.“
„Můj syn se chce oženit,“ vyhrkla Vlasta a upřeně se na ně dívala.
„Aha! A co s tím máme my společného?“ podivil se Jakub a odložil lžíci.
Jarmila i Jakub nechápali, kam Vlasta míří, a napětí v místnosti rostlo.
Jarmila s dcerou Adélou šly po vesnické ulici. U cesty stály dvě sousedky a živě si něco povídaly. Když spatřily Jarmilu, zmlkly a otočily se k ní, zřejmě očekávajíce zprávy o jejím výletu za starším synem.
Po vzájemném pozdravení se Jarmila s Adélou zastavily, zeptaly se sousedek na novinky a stručně povyprávěly o vnukovi a jeho matce. Už se chtěly rozloučit, když kolem prošla žena. S úsměvem zvolala:
„Ahoj, spolužačko! Jak se máš? Všechno v pořádku? Nestálo by za to zůstat a popovídat si se sousedkami?“
Jarmila pohlédla do jejích tmavých očí lemovaných dlouhými řasami a s lehkým úsměvem odpověděla:
„Spěchám domů. Jakuba jsem tři dny neviděla, stýská se mi.“
Vlasta ji uštěpačně změřila pohledem:
„No, no. Láska přichází a odchází. Kdybys potřebovala soucit, víš, kam se obrátit.“
Jarmila se jen usmála:
„Tvůj pohled je plný soucitu, ale upřímnosti v něm nevidím…“
S dcerou pak pokračovaly v cestě.
„Mami, proč je ta teta tak jedovatá?“ zeptala se Adéla. „Vždycky má něco za lubem.“
„Má prostě takovou povahu,“ odvětila Jarmila, i když znala skutečný důvod Vlastiny hořkosti.
„Pokaždé, když tě potká, se tě snaží nějak urazit,“ nenechala se odbýt Adéla. „A ty vždycky víš, jak jí odpovědět. Proč se tak chová?“
„Chceš znát pravdu?“ pousmála se Jarmila. „Vlasta byla do tvého otce zamilovaná, ale on si vybral mě.“
Adéla ztuhla údivem.
„Cože?! Miloval vás obě a vybral si tebe? Proč?“
Jarmila se zasmála:
„Zeptej se otce…“
Večer po večeři se Adéla přitulila na gauči k otci, který sledoval televizi. Najednou ho překvapila otázkou:
„Tati, proč sis vybral mamu a ne tetu Vlastu?“
Jakub překvapeně pohlédl na dceru, pak na manželku.
„No tak, povídej, dcera je zvědavá,“ usmála se Jarmila.
„Bylo to dávno, ale ten den si pamatuju, jako by to bylo včera,“ začal Jakub. „Před Vánocemi ve škole uspořádali ples pro starší žáky. Tvá máma byla Sněhurkou a Děda Mráz byl můj kamarád Martin, nejvyšší kluk ve třídě. Mamince ten kostým moc slušel! Modré šaty ladily k jejím očím a dlouhý cop jí sahal až k pasu. V tu chvíli mi srdce poskočilo radostí. Věděl jsem, že ji chci mít po svém boku celý život.“
„Byl jsem ale stydlivý,“ pokračoval. „Čekal jsem na tu správnou chvíli. Po škole se mi nepodařilo dostat na vysokou a maminka odjela studovat do Prahy. Bloumal jsem po vesnici a doufal, že ji uvidím, když přijede na víkend. Jednou jsem ji zahlédl, jak jde z obchodu. Sebral jsem odvahu, přistoupil k ní a řekl, že odcházím na vojnu. Čekal jsem, že mávne rukou, ale ona najednou začala brečet.“
„‚To znamená, že tě dlouho neuvidím?‘ řekla. Skoro jsem radostí nevyskočil. Objal jsem ji a zašeptal: ‚Dva roky utečou jako voda. Piš mi, dobře?‘ Přikývla, políbila mě na tvář a utekla domů.“
„Vojna díky jejím dopisům proletěla jako sen,“ usmál se Jakub. „Když jsem se vrátil, hned jsem ji požádal o ruku a vzali jsme se.“
„Tati, vy a máma máte tak krásný milostný příběh!“ snila Adéla.
„Hele, ještě je brzy na to, abys myslela na svatbu,“ mrkl na ni otec.
Adéla se zasmála a vyběhla z pokoje.
Vlasta chodila s Jarmilou do třídy. Byla statná, s výraznými rysy, zatímco Jarmila byla křehká, ale s pevnou vůlí. Jarmila měla tři bratry a otec je učil pracovat na poli i cvičit. Jarmila trénovala s nimi a brzy dokázala udělat tolik kliků jako její bratři.
Jednou v tělocviku požádala o možnost předvést shyby a všem vyrazila dech, když předvedla výkon jako kluci. Od té doby ji chlapci respektovali a dívky ji tajně záviděly, skrývajíce žárlivost za posměšky.
Jarmila byla vždycky laskavá a usměvavá, nikdy se nehádala a na narážky odpovídala vtipnými průpovídkami nebo moudrými příslovími.
Na gymnáziu měla řada dívek nápadníky. Vlasta byla zamilovaná do Jakuba, psala mu vzkazy a zvala ho na taneční zábavy. Když se však vrátil z vojny, požádal o ruku Jarmilu. Od té doby mezi ženami rostlo tiché nepřátelství.
Brzy nato se Vlasta provdala za spolužáka a usadila se nedaleko od Jarmily, která mezitím porodila syna. Roky plynuly. Jarmila měla postupně dva syny a dceru, zatímco Vlasta zůstávala bezdětná. Lékaři tvrdili, že je zdravá, ale děti nepřicházely. Vlasta tušila, že příVlasta však nakonec našla útěchu v tom, že její syn Andřej a Adéla vytvořili rodinu, která spojila jejich minulost do krásné budoucnosti.