Miloslava sedí v autě a sleduje displej navigace. Podle všeho je správně, právě dorazila na zadanou adresu. Zbývá jen sebrat odvahu a dotáhnout svůj plán do konce. Hluboce se nadechne, rozhodně vystoupí a zamkne dveře svého Škody. Ujde asi padesát metrů a zastaví se před malou kavárnou. Kávové nebe stojí na dřevěné ceduli nad vchodem. To je teda jméno nebe. No jasně, proletí jí hlavou. Musí dovnitř, ale najednou pochybnosti sílí. Neotočit se na podpatku a neodjet co nejdál odsud? Ne, Miloslava to nevzdá. Kvůli tomu sem přijela do centra Brna.
Zatáhne za kliku a vstoupí do kavárny. Každou chvíli se má potkat S NÍ milenkou svého manžela, vinicí rozpadu jejich domova. Co vlastně ví o téhle holce? Ve skutečnosti skoro nic. Místo jména slyšela jen přezdívku Kočička, pod kterou si ji manžel uložený v mobilu, a pracuje tu jako servírka. Miloslava si sedne k oknu a čeká, až přijde pro objednávku. A už jde přesně ta dívka z fotky, kterou jednou zahlédla v galerii na Karlově mobilu. Blíží se k jejímu stolku. Každá vteřina se vleče jak hodina, hlavou jí běží tisíce myšlenek.
Dobrý den, pozdraví servírka, a Miloslava si rychle přečte jmenovku: Karolína. Tak takhle se skutečně jmenuje. To aby si manžel nemusel lámat hlavu s přezdívkami, ušklíbne se pro sebe Miloslava. Zatímco Karolína nic netušíc pokračuje:
Můžu vám přinést jídelní lístek? Jakmile se rozhodnete, zavolejte mě.
Miloslava se na ni usměje tím nejvlídnějším úsměvem, zatímco ji nenápadně zkoumá pohledem. Jak se stalo, že teď sedí tváří v tvář manželově milence? Byl to dlouhý proces. Ale postupně.
S Karlem je vdaná už deset let. Nebo spíš byla šťastná aspoň si to vždycky myslela. Mají spolu osmiletou dceru Ladu. Karl svoji Ladu prostě zbožňuje, kupuje jí jednu panenku za druhou, což Miloslava často komentuje, ale on jen mávne rukou. Lada tátu miluje snad ještě víc než maminku, ale Miloslava to neřeší. Je vystudovaná psycholožka, jako psychoterapeutka ví, jak důležitá je otcovská láska pro dívku do budoucího života.
S Karlem vždycky otevřeně řeší problémy, takže žádné velké krize doma nezažívají. Běžná česká rodina: byt na hypotéku v paneláku, Fabie před domem, malá chata na Vysočině. A najednou šok: milenka!
Miloslava se to dozví úplnou náhodou. Před pár dny se Karel sprchoval, když mu začal zvonit telefon. Zamumlá z koupelny:
To bude určitě táta, slíbil, že zavolá! Zvedni to, já teď nemůžu!”
Miloslava nikdy nebrala manželovi cizí hovory, ale když to sám říká… Přijde ke stolku, mobil se právě rozbliká. Nevolá ale tchán, nýbrž kontakt Kočička, na displeji svítí i její fotka mladá cizí holka v objetí s Karlem. Miloslavě se zatočí hlava. Zmatená váhá. Zvednout to? Promluvit? Než se rozhodne, volání končí.
Chce utéct od telefonu pryč, už na něj nikdy nesáhnout jenže přijde zpráva. Nedá jí to a čte: Karle, příští týden mám směny pondělí, středa, 2/2. Zastav se za mnou na konec šichty do Kávového nebe. Uvařím ti naši speciální kávu, už teď se těším… Následují smajlíci.
Odtáhne ruku, jako kdyby ji kousla zmije. Všechno je jasné, žádná jiná varianta. Kočička v objetí jejího muže, volání, zpráva… Jak dlouho to spolu mají? Je to jen flirt, nebo vážný vztah? Je jí zle. Musí si všechno srovnat v hlavě.
Karel vyleze z koupelny a ptá se, jestli mluvila s jeho tátou. Miloslava tvrdí, že telefon nestihla zvednout, prý byla ve vedlejší místnosti. Pak se vymluví na migrénu a že skočí do lékárny.
Nikdy tam samozřejmě nedojde. Posadí se v parku před domem na lavičku a přemýšlí co dál. Probírá si celý jejich život, ale vůbec si nevzpomíná na okamžik, kdy se něco pokazilo. Musí si přiznat pravdu nikdy nebude žena, která by tvářila, že o ničem neví a veslovala v děravé rodinné lodi dál.
Ale hysterické scény nejsou její styl. Vždycky věří v rozum a klidné debaty, ať jsou jakkoli bolestné. Napadlo ji jít za Karlem a na rovinu se zeptat. Ale to by musela vysvětlovat, proč si četla jeho zprávy. Chce to jiný postup.
Vzpomněla si, že příští týden mají s Karlem výročí deset let od svatby. S Ladou plánovali malou oslavu v oblíbeném bistru, pak měly přijet jejich rodiče. Copak teď může něco slavit? Těžko zadržuje slzy. Chtěla by sbalit manželovi věci a vyhodit ho ale pak myslí na Ladu. Jak to zvládne? Je to odjakživa tatínkova holčička. Co se stane s hypotékou? Co řeknou rodiče? Co když i přes všechnu bolest Karla pořád miluje?
Najednou si vzpomene: má adresu kavárny, zná její smeny a ví, jak vypadá ta druhá. Třeba je čas jít se přesvědčit na vlastní oči? Možná s ní i promluvit?
Další dny stráví v polospánku, nejí, myšlenky pořád dokola omílají stejnou otázku. Navenek se tváří, že je všechno normální, ale Lada i Karel si změny všimnou. Vymlouvá se na náročného klienta v práci, supervizi, únavu. Lada ji jen objímá, Karel kouká podezíravě.
Nakonec si dá Miloslava závazek: musí do té kavárny jet. Musí tu ženu vidět. Jinak nikdy nenajde klid.
***
Dám si latté a doporučte mi nějaký dezert, objednává Miloslava.
Máme výborný medovník, navrhne Karolína.
Tak medovník, prosím.
Když milenka jejího muže donese kávu a medovník, Miloslavě nechutná vůbec nic. Káva průměrná, medovník tuctový. V kavárně je prázdno jedenáct dopoledne, lepší čas na soukromý rozhovor snad není. Přesně na to sázela.
Po pár minutách přijde Karolína a opatrně se ptá:
Dezert jste skoro nesnědla, nebyl v pořádku? Můžu donést něco jiného?
Ne, není to dortem. Nemám chuť, pořád nad něčím přemýšlím.
Omlouvám se, nebudu vás rušit.
Karolíno, vůbec nerušíte Pořád mi běží hlavou: dojíst zákusek, nebo radši podat žádost o rozvod? Co byste si vybrala vy?
Karolína na ni zaskočeně zírá.
Toho jsem nikdy řešit nemusela
A kdybyste musela? Představte si, že zjistíte, že vám manžel byl nevěrný.
Karolína mlčí, očividně neví, co říct. Miloslava rychle obrátí list:
Jste tu dlouho?
Rok.
Studentka?
Ano
Co studujete, jestli se smím zeptat?
Jsem na JAMU, umělecký obor.
Fascinující. Vy určitě umíte dobře vcítit do různých rolí třeba podvedené manželky? Nebo i té druhé ženy?
Karolína je čím dál nervóznější. Miloslava najednou pochopí, že přijet sem byla chyba. Viděla ji a co teď? Má jí snad vláčet po zemi za vlasy, nebo ji polít vlažným latté? Úlevu jí to nijak nepřinese. Unaveně požádá:
Přineste mi prosím účet.
Když se Karolína vrátí, u stolu už nikdo není. Na ubrusu leží bankovka slušné spropitné v korunách.
Karolína tiše povzdechne a dívá se smutně z okna.
***
Právě v kavárně se Miloslava rozhodne. Desáté výročí svatby proběhne podle plánu, Lada si ho nesmí nechat vzít. Určitě na něj kreslila obrázek, chystala dárek. Po slavnostním dni si pak s Karlem všechno vyříká.
Výročí je tu. V jejich oblíbeném bistru v centru Brna, s Ladou, slaví desátý rok společného života. Jaká to svatba? Cínová, dřevěná? Spíš skleněná, stačí málo a rozbije se na kousky, myslí si Miloslava. Večer vrcholí, když Karl s úsměvem mrkne na Ladu:
Žádná oslava bez dortu!
Lada hned zavýskne:
Já chci největší kus!
Karl dá signál a personál přináší dort. Miloslava si jen z povinnosti všímá, co se děje, a v tom spatří ten dort právě nese Karolína, ta Kočička. Ano, je to ona. Nemůže se splést.
Karolína postaví dort na stůl a zůstane stát. Karl se na ni laskavě usměje a řekne ženě:
Všechno nejlepší, Miluško! Ten dort je speciálně pro tebe.
Přichází animátor, zve Ladu na soutěž a ta s radostí odchází.
Miloslava zůstává zkoprnělá. Karl jí napoví:
Vy s Karolínou se už znáte.
Karolína zdvořile kyvne Miloslavě hlavou.
Naše láska vydrží všechno, Miluško. Jsem rád, že tě mám, Karl ji chce políbit, ale ona uhne.
Můžu vědět, co to znamená?
Byl to žert Já vím, hodně hloupý, možná trapný, ale prostě se to vymklo.
Žert?
Ano. Najal jsem agenturu, co pořádá nevšední oslavy. Každému připraví vlastní scénář i herce. Pro tebe moje nevěra. Jenže ty jsi tak rozumná, tolik máš v sobě síly a pochopení, fakt smekám. Ty jsi úžasná, Miluško!
Takže nemáš milenku?
Ne, září Karl.
A Karolína je herečka?
Zatím ještě studuji, přizná se Karolína. Kavárna je moje brigáda. V agentuře pomáhám Vy jste byla skvělá, paní Miloslavo, ne jako některé jiné dámy. Jedna mi vylila kávu na hlavu, jiná mě seřvala před celou kavárnou. Vy jste byla klidná a ještě mi dala spropitné
Miloslava vyjeveně zírá z Karla na Karolínu a nazpátek. Karle, tebe to připadá vtipné? Opravdu? Přijatelné? Hlas se jí láme, skoro křičí. Proč jsi mi to udělal?
Karolína se raději stáhne, ale Miloslava ji zastaví pohybem ruky. Karl ji vidí poprvé takhle rozhozenou; vždy byla oporou, nikdy ztracená v emocích.
Víš, jak jsem prožila poslední dny?! Napadlo by tě něco takového dělat před výročím?
Víš, Miluško, začne Karl omluvně, ty jsi pořád tak klidná Chybí v tobě jiskra, trocha dramatu. Chtěl jsem do našeho života trochu vzrušení Byl to hloupý nápad. Odpusť.
Miloslava hořce sevře rty. Karolína zmizí u zázemí.
Chybí jiskra, jo? Tak tady ji máš! vezme talíř s dortem a rozetře ho Karlovi po tváři. Tady máš jiskru a krém k tomu!
Karl si marně snaží otřít obličej.
To už přeháníš!
Ne, drahý, zpívavě odpoví Miloslava. Jen jsme trochu oživili náš vztah. Zvedá kabelku a odchází.
Co to s tebou je?! Já ti přece nikdy nebyl nevěrný!
Miloslava se na prahu otočí:
To by bylo lepší!
Jde za Ladou, vezme ji za ruku a společně jdou do městského podvečera.
Miloslava se zhluboka nadechne a uleví se jí, až se rozesměje.
Mami, co se stalo? Čemu se směješ?
Nic, Ladi. Vzpomněla jsem si na jeden vtip.
Povíš mi ho?
Jistě, ale nejdřív si musíme vážně promluvit. Víš, asi budeme chvíli bydlet bez táty
Navždycky? Lada se vyděsí.
Ještě nevím, odpoví po pravdě Miloslava. Čas ukáže. Jsi se mnou? Lada tiše přikývne.
A vydají se spolu nocí brněnskými ulicemi.