Snaž se mě pochopit v každé chvíli nouze, do které se od nynějška budu dostávat stále častěji.
Snaž se Mi naslouchat, když k tobě mluvím, a nepřerušuj Mě netrpělivě, když ti začnu opakovat stejné věci.
Vzpomeň si na své dětství, kdy jsem tě jako dítě učil psát písmena a opakoval jsem ti tytéž věci napsané v učebnicích, dokud jsi je nepochopil a nezapamatoval si je. Trpělivě a oddaně.
Nevyčítej mi, když sotva chodím a ty si přeješ, abych vedle tebe chodila rychle jako dřív.
Vzpomeň si, jak jsem tě učila chodit, když jsi chodil po špičkách… A pak když už jsi běžel a já tě doháněla a chytala tě chvíli předtím, než jsi upadl nebo do něčeho narazil.
Nevyčítej mi, že už nedokážu udržovat tvůj dům tak čistý a uklizený jako před lety.
Moje ruce jsou čím dál víc rozhozené od věcí, které musím uklidit. Vzpomeň si na mé bezesné noci, kdy jsem tě nosila v náručí, když jsi hořel horečkou a byl jsi nemocný, a já trpěla spolu s tebou, a dokonce víc než ty.
Když vidíš, jak je to pro mě těžké s novou technikou, buď trpělivá a často mi vysvětluj i to samé.
Dej mi čas, abych se to naučil, i když pomalu.
Nereagujte na mě podrážděně nebo výčitkami. Vzpomeňte si, jak jsem vás učil rozumět lidem a chovat se v různých situacích… Pomalu, s velkým opakováním a trpělivostí, po celá léta.
Nevyčítej mi, že se o tebe stále bojím, když jsi někde daleko od domova, bez ohledu na to, jak moc jsi vyrostl.
Časem budete cítit stejnou úzkost v srdci, až vaše děti vyrostou a vy je budete očekávat pozdě po půlnoci doma a nebudete moci usnout, dokud je neuslyšíte vracet se.
Až přijde ten těžký čas a já uvíznu ve své posteli, nedoufejte.
Neodvracejte se ode mě v mém zranitelném věku, kdy nedokážu ovládat svou mysl a tělo.
Vzpomeň si, jak jsem ti měnil pleny a ošetřoval rány. Jak jsem chodil po ordinacích lékařů, abych ti pomohl a uzdravil tě.
Pokud začnu dělat věci jinak než před lety, nebuďte netrpěliví, nervózní a arogantní, ani smutní a zoufalí z mého stavu. Prostě buďte tehdy se mnou a chápejte mě.
Buďte klidní a sebevědomí po mém boku až do konce mého života. Budu Bohu vděčný, že mi dal tebe – to nejcennější v mém životě, mou největší lásku. Usnu a opustím tento svět s láskou, kterou jsme si navzájem dali, s radostí z každého společného okamžiku.
A do té doby se na sebe budeme dívat s úsměvem a láskou, že jsme tu a že jsme spolu, že jsem šťastná, že tě mám.
A já ti beze slov řeknu, že tě miluji, má drahá dívko!
