Ráno jsem si vzpomněl, že zítra má moje žena narozeniny. Přemýšlel jsem dlouho, co jí dát, protože jsem upřímně věřil, že mám nejlepší ženu a skvělou matku pro naše děti. Domov je vždy uklizený, jídlo připravené a děti ošetřené. Václava nikdy nezapomíná ani na mě, vždy se snaží odhadnout moje přání. S Václavou máme čtyři děti ve věku od šesti do sedmnácti let. Opravdu je potřeba říct, že je úžasná máma. Má s dětmi krásný a důvěrný vztah, ráda plánuje rodinné výlety, vyrábí s nimi různé věci do školky, účastní se několika rodičovských výborů, pomáhá jim s úkoly, váží si jejich kamarádů a se všemi mluví od srdce, ale zároveň zvládne šestkrát víc úklidu než kdokoli jiný. Vaří pro nás všechny chutně a dostatek.
Zdá se, že Václava je spokojená a šťastná, a sama o tom často mluví, protože není zvyklá si stěžovat. Když byly děti malé, jednou jsem jí zeptal, co by si k narozeninám opravdu přála. Nevím, řekla, možná vlastně vím: volný den! Jeden den jen pro mě! Chci být sama od rána do večera Chci spát, odpočívat, poležet si ve vaně… Ale právě to z nějakého důvodu to nikdo nebral vážně. Všichni se smáli a zapomněli.
A bylo to téměř nemožné: děti byly ještě malé, kdo by s nimi zůstal? Celý den čtyři děti, to je spíš vtip. Václava byla přesvědčená, že to řekla jen tak. Dal jsem jí tehdy sadu hrnců a pánví a celá ta konverzace se vytratila. Dnes jsou naše děti větší a Václava už nemá skoro žádné malé děti. Čím dál častěji mluví o tom, jak by chtěla všechny rychle vychovat, postavit na vlastní nohy, vidět je už žít svůj život. Ale zatím o nás všechny stále pečuje. K narozeninám jsem jí letos daroval nádherné zlaté náušnice. Byla opravdu šťastná a hned si je nasadila.
Připravila krásnou oslavu, pozvala nejbližší a celá rodina společně slavila. Kolem jedné ráno jsem se probudil a uvědomil si, že Václava ještě nešla spát. Nejprve uklidila děti do postelí, pak šla do kuchyně umýt nádobí. Byla viditelně unavená a vyčerpaná. Ráno, když se Václava probudila, zjistila, že je doma sama. Bylo to zvláštní, protože na takovou tichou domácnost není zvyklá. Šla do kuchyně a na stole našla lístek. Odjeli jsme na vesnici navštívit maminku, stálo tam mým písmem. Nechtěli jsme tě budit. Vrátíme se zítra, takže nezapomeň pořádně odpočívat. A pak zazvonil zvonek kurýr předal Václavě obrovskou kytici květin.