Můj dědeček je opravdový sukničkář, tak mu říká moje matka. Se svou ženou, mojí babičkou Alinou, se rozvedl, když mi byly pouhé tři roky. A o půl roku později se oženil s Renatou. Takže jsem měl to štěstí, že jsem měl dva dědečky a tři babičky.
Babička Alina nemohla vystát nevěru svého manžela, který neustále flirtoval s jinými ženami, a tak podala žádost o rozvod a nestačila se divit, když se dozvěděla, že se brzy ožení.
Po sedmnácti letech šťastného manželství Renata zemřela. Dědeček však dlouho nezoufal; o měsíc později si domů přivedl novou babičku, která se jmenovala Sára, a řekl, že na léto plánují svatbu. Toto oznámení bylo učiněno v den narozenin mé babičky Aliny, takže se snažila zdržet smíchu. Dědečkovi bude sedmdesát a hodlá se potřetí oženit.
Táta si vzal za úkol s dědou promluvit a odradit ho od tak neuváženého činu. Celá vesnice a příbuzní se mu už smějí, že tak rychle zapomněl na svou zesnulou ženu, tak o jaké svatbě může být řeč?
Vzpomínám si, jak jsem jednou svému prvnímu příteli řekla, že mám tři babičky, a on se divil a říkal, že žárlí. Teď to vypadá, že budu mít čtvrtou!
K babičce Renatě jsem se chovala jako k vlastní a ona ke mně jako k vnučce, protože neměla vlastní děti ani vnoučata, dávala mi všechnu svou lásku.
Bohužel dědečkova nová budoucí manželka tak milá není. Dědečkovy příběhy ani my vnoučata ji nezajímáme. Zajímá ji dědečkův majetek. Není divu, že v padesáti letech začala flirtovat se sedmdesátiletým mužem! A má tak šibalské oči! Určitě k tomu má důvod!
