Každý člověk má ve svých vzpomínkách momenty, které mu zůstanou navždy. A já mám jednu takovou noc. Noc, která se mnou zůstala, i když už je to skoro 40 let.
Ale začnu od začátku.
Rodičovství bez lásky
Narodil jsem se ne v útulném domově, ale za zdmi vězení. Moje matka byla uvězněna, když byla v pátém měsíci těhotenství. Otec ji opustil ihned po zatčení a nikdy se už nevrátil. Nebyl mu lhostejný její osud ani to, zda se narodil jeho syn.
Má matka byla z poloviny Češka a z poloviny Romka a pracovala jako účetní v jedné konzervárně. Byla obviněna z krádeže velké částky peněz. Důkazy se však nikdy nenašly, stejně jako peníze.
Několik měsíců jsem žil s ní v celách, dokud mě mohla kojit. Poté jsem byl převezen do domova “Matka a dítě”, kde čekali na adopci.
Ale nikdo si mě nechtěl vzít.
Když mi byly tři roky, moje matka zemřela. Ani si nepamatuji, jak vypadala.
Po její smrti jsem byl převezen do dětského domova. Na život tam raději nevzpomínám.
Jediný moment, ke kterému se stále vracím, je ten, co následuje.
První opravdová novoroční noc
Když mi bylo sedm let, vzala mě na silvestrovskou noc jedna rodina k sobě.
Nevěděl jsem, proč si vybrali zrovna mě. Možná litovali mého osudu, nebo chtěli udělat dobrý skutek před svátky.
Ale tehdy jsem o tom nepřemýšlel.
Byl jsem jako v pohádce.
Nikdy předtím jsem neviděl Svatého Mikuláše. Nikdy jsem neviděl televizi. Nikdy jsem nesnědl tolik sladkostí.
Oni mě posadili k bohatému svátečnímu stolu a potom mě uložili spát.
Ale o půlnoci mě probudili.
– Pojď sem, – řekla mi paní a vzala mě do obývacího pokoje.
Zamrznul jsem na prahu.
Před sebou jsem viděl obrovský stromeček, ozdobený spoustou řetězů a hraček. Jasně svítil a třpytil se mnoha barvami, zdál se mi kouzelný.
Nemohl jsem od něj odtrhnout pohled.
Stál jsem tam jako jeden z dětí, které poprvé spatřily zázrak.
A pak se stalo něco ještě úžasnějšího.
Do místnosti vstoupil opravdový Svatý Mikuláš.
Usmál se na mě, natáhl ke mně tašku a řekl:
– To je pro tebe.
Dostal jsem svůj první novoroční dárek – hračku, teplý vlněný šátek a rukavice.
Byl jsem šťastný.
Návrat do reality
Ráno magie pokračovala.
Jedl jsem sladkosti, sledoval, jak si celá rodina vyměňuje dárky, poslouchal písničky z televize.
Měl jsem pocit, že jsem součástí tohoto světa.
Ale k večeru mě odvezli zpět do dětského domova.
Znovu jsem se ocitl mezi studenými zdmi, mezi dětmi, kterým nikdo nepřinášel dárky, mezi vychovateli, unavenými z naší neklidné nálady.
Přesto jsem už nebyl tím, kým jsem býval.
Věděl jsem, že někde existuje jiný svět. Svět, ve kterém je štěstí.
Uběhly roky…
Nyní jsem dospělý. Mám rodinu a dva úžasné syny.
Ale Nový rok pro mě navždy zůstane nejdůležitějším svátkem.
Každý rok kupuji stromeček. Ten největší. Možná proto, že chci znovu prožít ten okamžik, kdy jsem poprvé viděl to kouzlo.
Stále si uchovávám červený šátek, který mi tehdy věnoval Svatý Mikuláš.
Otázka bez odpovědi
Můj otec mě nikdy nenašel. Ani jednou se nepokusil zjistit, co se mnou je.
Na matku vzpomínám s láskou.
V duši jí vždy nazývám Bohorodičkou.
A nepřestávám se ptát: byla opravdu vinen?
Nebo se jen stala obětí hříchů druhých?
