Měl jsem si to říct dopředu, já jsem nic nechystala! Víte vůbec, kolik to stojí hostit návštěvu?! křičela tchyně, paní Jitka.
Já jsem její snacha, obyčejná pracující žena, žádná princezna. S manželem žijeme ve vlastním bytě v Brně, všechno táhneme sami hypotéka, účty, práce od rána do večera.
Tchyně bydlí na vesnici u Tišnova, se švagrovou, Eliškou. Všechno by bylo v pohodě, kdyby se nerozhodly, že náš byt je víkendový penzion. Ze začátku to znělo nevinně:
V sobotu se na vás zastavíme.
Jen na skok.
Vždyť jsme rodina.
Jasně, jen na skok znamenalo přespat; zastavíme se s taškami, prázdnými hrnci a pohledy, které očekávají hostinu.
Každý víkend to samé: po práci běhám po obchodech, vařím, uklízím, prostírám, tvářím se mile, a pak ještě do půlnoci myju nádobí a dávám všechno do pořádku. Paní Jitka sedí u stolu a komentuje:
Proč je salát bez hrášku?
Já mám ráda polévku hustější.
U nás na vesnici by to takhle nikdy nebylo.
A Eliška připojí:
Jé, jsem tak unavená z cesty.
A kde je zákusek?
A nikdy jsem neslyšel: Děkuji, Můžeš potřebovat pomoc?
Jednou jsem to nevydržel a řekl jsem manželce:
Nejsem domácí služba a nechci každou sobotu obskakovat tvou rodinu.
Možná je na čase s tím něco udělat.
A tehdy mě napadla zajímavá věc.
Přešel týden a paní Jitka volá:
V sobotu přijedeme.
Ale my máme o víkendu program, říkám klidně.
Jaký program?
No prostě svůj.
A víte co? Opravdu jsme měli plán jeli jsme totiž k paní Jitce. V sobotu ráno jsme s manželkou stáli na jejím zápraží. Tchyně otevřela dveře a úplně ztuhla.
Co se to děje?!
Přijeli jsme k vám. Jen na chvíli.
Musíte to říct dopředu, nic nemám uvařeno! Víte, kolik stojí pohostit hosty?!
Jen jsem se tiše usmál:
Vidíte, takhle to zažívám každý víkend.
Takže jste mě chtěli vyškolit?! Drzost!
Křik byl slyšet až na konec ulice, sousedi se koukali z oken, a my jsme se vrátili domů.
A víte, co je nejlepší? Od té doby není žádná návštěva bez pozvání. Žádné zastavíme se a žádný víkend v mé kuchyni. Někdy prostě musíte lidem ukázat, jaké to je být na vaší straně.
V ten den jsem si uvědomil, že je důležité si nastavit hranice, jinak si nikdy neodpočinu.
