Nikdy jsem nevěřila, že se dostaneme tak daleko… Jsme spolu 15 let a máme dvě děti – 10 a 12 let.
Ten večer se opět vrátil domů rozzlobený a pronesl ta nejtvrdší slova, která jsem kdy slyšela z úst živé bytosti.
Uvařila jsem hovězí maso, protože ho má moc rád a chtěla jsem mu udělat radost, a on se na mě vrhl se slovy:
„Podívej se, jak vypadáš! Jsi tak tlustá a ošklivá! Kdybych tě potkal dřív, vůbec bych si tě nevšímal!“.
Vzlykala jsem jako malé dítě a zamkla se v ložnici.
Probrečela jsem celou noc a ráno jsem šla do práce zničená bolestí a odporem!
Ano, mé dobré manželství je minulostí a já nevím, kam se podělo.
Můj manžel mě kdysi zbožňoval, miloval mě…..
A já ho podporovala ve všech jeho snahách a často jsem se sama starala o naše děti, aby mohl rozvíjet svou kariéru.
Byl to jeho sen!
Ale v posledním roce se něco zlomilo, změnil se.
Začal mě urážet, že jsem ošklivá, tlustá, hloupá a ničemu nerozumím.
Pokaždé mě tato jeho slova bodla jako nůž do srdce a já to vydržela.
Doufám, že se změní a všechno bude jako dřív.
Snažila jsem se s ním promluvit, říct mu, jak moc mi ubližuje, ale on se ještě víc rozčílil a křičel. A já ho miluju!
Mám ho ráda jako dřív, vážím si ho a nedovolím si ho urážet nebo zvyšovat tón…..
Já prostě taková nejsem.
Den za dnem mě ten smutek ubíjí a já přemýšlím, co dělat, jak všechno napravit.
Vlastně jsem zapomněla dodat, že nejsem tlustá – vážím 63 kg a na svou výšku a roky mám normální váhu.
Nevím, jestli jsem přibrala, myslím, že jsem na tom stejně. Jen ty roky jsou pryč, ale proti nim je každý bezmocný.
Co byste dělali vy, kdybyste byli na mém místě? Co byste dělali?
Ptám se tady, protože si zakládám na anonymitě.
Nechci se svěřovat přátelům a rodině, protože se bojím, že se problém ještě zhorší.