Odpověděla, že syn není jeho.
– Chci udělat test DNA!
Petr stál ve dveřích, rozhodný pohled na tváři mu nedovoloval žertovat.
Eva zrovna myla nádobí a hluk vody jí zpočátku ztěžoval pochopení.
Proto vypnula vodu a znovu se zeptala svého manžela.
– Co jsi říkal?
– Chci udělat test DNA naší ratolesti.
– Proč? – zeptala se Eva, utírajíc si ruce.
– Protože si myslím, že syn není můj.
Co je tohle za zprávu… Jejich synovi Lukášovi už bylo čtyři roky. Jistě, Petra by nikdo neoznačil za otce roku, ale ke svému synovi se vždy choval s láskou. Trávil s ním čas, kupoval mu hračky, ba dokonce občas s ním zůstával večer sám, když Eva potřebovala někam jít.
Nikdy o otcovství nepochyboval, a vlastně ani neměl důvod pochybovat. Eva a Petr se před šesti lety vzali a rok nato Eva zjistila, že je těhotná.
Tu dobu byli šťastní a u Evy si nebylo možné představit někoho jiného na straně. Tak proč teď ty pochyby?
– Můžu se zeptat, proč jsi k tomu došel? – zeptala se Eva.
Petr se ušklíbl. Pak se na ni posměšně podíval.
– To je ono! Už mě zkoušíš přemluvit! Kdybys byla nevinná, neměla bys se čeho bát!
To byla hloupost.
Nějaká veliká láska mezi Evou a Petrem nebyla, ale žena si vždycky myslela, že láska je hlavně o respektu, vzájemné úctě a upřímnosti.
Ale za celé manželství ji Petr nikdy tak neurážel jako teď. Měli vzájemný respekt a důvěru, ale teď ji obviňoval!
– Nesnažím se tě přemluvit, – odpověděla Eva co nejklidněji. – Jen mě zajímá, proč si po čtyřech letech začal myslet, že Lukáš není tvůj syn?
– Copak nevidíš, že na mě vůbec nevypadá! – řekl Petr, myslíc si, že je to nezvratný argument. – Jsem blonďák, stejně jako celá naše rodina, a Lukáš má tmavé vlasy a hnědé oči!
– A co třeba to, že já mám tmavé vlasy a hnědé oči? – zeptala se Eva. – Vždyť vypadá přesně jako můj táta, to sám dobře víš!
– To nevidím, – oponoval Petr. I když sám před půlrokem říkal, jak je Lukáš podobný dědovi. – Ale vidím, jak je podobný tvému kolegovi!
– Kterému? – zeptala se Eva.
– Kterému, kterému? Na toho, na Marka!
Eva neodolala smíchu. Ještě před těhotenstvím pracovala jako manažerka v obchodě s nábytkem, kde pracoval stěhovák Marek. A, upřímně, Lukáš mu nebyl vůbec podobný. Kromě tmavých vlasů.
– Petře, tohle je nesmysl, – zakroutila hlavou Eva. – Dobře víš, že jsem ti nikdy nebyla nevěrná!
– To mi mamka se ségrou řekly, že to budeš popírat! Takže chceš-nechceš, test bude!
Aha, tak takhle to je… Všechno to dává smysl.
Eva byla z těch, kdo se každému zalíbili. Milá, přívětivá, ochotná pomoci. Ale měla v sobě pevný střed, který nedovoloval ostatním zneužívat její dobroty. Když se jí něco nelíbilo, řekla to napřímo.
Se svou tchyní si nikdy nerozuměla. Na začátku jí Petřina maminka připadala příjemná žena. Vždy připravovala pohoštění, když k ní s manželem přišli na návštěvu, chválila Evu a radovala se, že její syn našel takou inteligentní a krásnou ženu. A Eva byla šťastná, že má tak příznivou tchyni, zatímco ostatní si na své stěžovaly.
Brzy však zjistila, že za jejími zády o ní tchyně mluví zle. Že je hloupá, špatná hospodyně a odporná vzhledem. Zvlášť to poslední bylo urážlivé, protože Eva byla objektivně pěkná.
Samozřejmě že na to nehodlala zavírat oči. Na další návštěvě vše vyřkla na rovinu a žádala, aby si tchyně vyjasnila názor.
A tak se ukázala celá pravda. Eva to vyřešila po svém – přestala s ní komunikovat. Manžel k ní jezdil na návštěvy, také se synem, ale domů ji Eva nezvala.
Petrova sestra byla po své matce. Ráda drbala a hanila ostatní. A podle ní byli všichni vinni. Že ji manžel opustil (i když zjistil o jejím milenci), že ztratila práci (chytili ji při krádeži) a že odpojili elektřinu (šest měsíců nezaplatila!). Eva se snažila s ní najít společnou řeč, ale vnímala, jak její povídačky a přitakávání odporují její svědomí. A jak je známo, pravda nikoho nezajímá.
A nyní se ukazuje, že její manžel byl ovlivněn milovanou maminkou a sestrou. Zřejmě mu už delší dobu vnucují své názory, až nakonec dosáhly svého.
Eva se rozhodla dát Petrovi šanci změnit názor. Sedla si ke stolu a požádala ho, aby se posadil taky.
– Petře, víš, že tvoji příbuzní mě nemají rádi. A dali ti do hlavy nesmysly, které mohou zničit naše manželství.
– Pokud nemáš co skrývat, – odpověděl manžel, jako by ji neslyšel, – pak uděláme ten test.
– Dobře, – vzdala se Eva. – Uděláme. Ale jen pod jednou podmínkou.
– Jakou? – ušklíbl se Petr.
– Když se ukáže, že dítě je tvoje (a to se ukáže), sbalíš se a odjedeš k mamince. A rozvedeme se.
– Proč? – zamračil se Petr.
– Protože nebudu žít s někým, kdo mi nedůvěřuje, aniž by k tomu měl důvod. Pokud je názor tvé maminky důležitější, jdi! A když budeš přemýšlet vlastní hlavou, uvědomíš si, že tě nikdy v životě nezradím.
Petr se zamyslel. A žena se už těšila, že se vzpamatuje, a přestane s nesmysly. Ale zřejmě ho dobře ovlivnili, protože po chvíli řekl:
– Uděláme test. A tečka.
– Dobře, – pokývla Eva.
Možná Petra přesvědčili, že syn není jeho. Nebo jen nevzal její slova vážně. Ale už následující den byl vzat vzorek DNA Petrovi i Lukášovi.
Test trval týden. Celou tu dobu spolu Petr a Eva nemluvili. A žena si všimla, že muž byl k synovi chladný.
I sama chtěla mít test brzy hotov, aby mohla manželovi před kuriozitně předhodit. Eva rozhodla vše dopředu. Kdyby Petr sám začal pochybovat, že s někým Lukáše počala, možná by to pochopila. Ale ne, vše bylo v pořádku, dokud neposlechl maminku. A co bude dál? Možná ještě něco vymyslí, aby je rozdělovala a očerňovala snachu. Eva tohle nehodlala snášet.
Jakmile e-mailem dorazil výsledek, zavolala Petra. Otevřela test a ani se na něj nepodívala. Výsledek už znala. Jednoduše otočila telefon směrem k manželovi.
Ten dlouho a pečlivě zkoumal, a pak se usmál.
– Tak Lukáš je opravdu můj! No, to je úleva! To musíme oslavit!
– Ovšem, že musíme, – pokývla Eva. – Ale ne tvé otcovství – to bylo jasné, když jsem otěhotněla. Ale naši rozvod.
– Jaký rozvod? – zamračil se Petr. – Evo, ty to myslíš vážně? Jo, pochyboval jsem! A víš, kolik mužů vychovává cizí děti?
– Nevím a nechci vědět, – odpověděla žena. – Jen vím, že nebudu žít s někým, kdo myslí cizí hlavou. Kdo je ochoten ublížit blízkému, jen protože mu někdo něco řekl. Kdo se dokonce týden vyhýbal synovi, protože si cosi nalhal. Jdi, Petře.
Petr se ještě dlouho snažil zachránit rodinu. Dokonce se omluvil za své chování a slíbil, že příbuzné už neposlechne.
Ale Eva byla neústupná. Zdánlivá maličkost ale ukázala skutečnou povahu muže, se kterým žila a měla dítě.
A ještě litovala tu, s kým se Petr jednou usadí. Protože i ona to bude mít těžké, vzhledem k jazyku jeho rodiny. Ale možná se Petr alespoň trochu poučí a příště bude moudřejší. Ačkoli, sotva. Lidé se přece nemění.