Pro ni neexistují žádné zákony, paragrafy a odstavce. Ve sbírkách zákonů nenajdete ani slovo.
Matka totiž nemůže vstoupit do role soudce – žalobce ani soudce, protože každé rozhodnutí diktuje její srdce. Ze srdce matky!
Byla jsem hrdá na to, že jsem v mladém věku porodila a vychovala dva syny. Milovala jsem je a stále je miluji stejně, ale už když vyrůstali, viděla jsem, jak jsou rozdílní.
Georgi, ten velký, byl a zůstal krotký, uzavřený a poslušný, zatímco Todor, ten malý, byl zlobivý, svéhlavý a všechno dělal sám.
Učili se, vyrůstali, zakládali rodiny a každý šel svou cestou. Todor založil firmu, udělal ji velkou, založil další dvě, rozšířil podnikání a přivedl k sobě pracovat svou ženu.
Nyní mají tři byty – dva se nyní jmenují po jejich dospívajících dívkách a v současné době je pronajímají. Se snachou jezdí drahými auty, nakupují na kreditní karty, jezdí na povinné zahraniční dovolené. Zkrátka – žijí si ve velkém.
Georgi a jeho žena se přitom finančně scvrkávají na své úřednické platy a ve srovnání s ostatními jsou na tom vyloženě bídně.
No, hlady ještě neumřeli, ale velká švagrová je velmi zlá a závistivá.
Buď brojí proti manželovým bohatým a lakomým příbuzným, kteří jim byli povinni pomáhat, nebo mu vyčítá, že je plísňák a k ničemu.
Matčino srdce
Chtěla jsem jen pomoci svému synovi
Ačkoli mě to bolí, musím přiznat, že se mi synové naprosto odcizili, neřku-li nenáviděli.
Před smrtí se můj muž snažil s Todorem promluvit, aby si vzal bratra k sobě, ale narazil na kámen.
Obchod s příbuznými nevyšel a George byl měkký, netečný, neuměl riskovat a vydělávat peníze.
To je možné, ale copak nechápete, jak se cítí matka, když jsou její děti materiálně na obou pólech?
Ukřižovaná! A tak jsem se rozhodla, že bude spravedlivé, když pomůžu tomu, kdo má větší nouzi.
Aniž bych to oznámila, prodala jsem pozemek u moře, dědictví po otci, a peníze jsem dala Georgijovi s tím, že dokud budu žít, Todor se sotva přiblíží k tomu, aby tuto otázku vznesl.
Bohužel se věci vyvinuly tím nejsměšnějším možným způsobem.
Georgova žena ho okamžitě donutila, aby si pořídil auto, udělal nějakou rekonstrukci domu, koupil jejich synovi značkové oblečení a odjel na dovolenou do Mexika a Peru.
Jistě se ten blázen také tu a tam pochlubil, protože se to doneslo až k uším Todorovy manželky, která se rozzuřila.
Volala mi po telefonu a říkala mi hrozné věci. Obvinila mě, že jsem z Georgyho udělal líného a reptajícího chudáka, protože jsem ho odmalička toleroval.
Křičel na mě, ať zapomenu, že mám dalšího syna, a ať už ho nikdy nehledám! A zavěsila, aniž by mu stihla říct, jak jsem na něj pyšná a jak moc mě bolí, že on a jeho bratr zdědili jiné geny.
Už třetí měsíc se mi odmítá ozvat a neodpovídá na zprávy, které mu posílám.
Trápím se, ale dál věřím, že jsem udělala správnou věc. Je to nespravedlivý osud, který zkouší rodiče s více dětmi.
