Marie Nováková se probudila ve tři ráno, když jí na nočním stolku neúnavně vibroval starý tlačítkový…

Dobré zprávy

Hele, představ si, co se mi stalo, musím ti to povyprávět, a rovnou si na to najdi čas, je to opravdu jako z nějakého filmu.

Takže, představ si, Jana Malá se kolem třetí ráno probudila, protože jí vedle postele hlasitě vibroval starý tlačítkový mobil. Ona úplně zmateně mžourá očima a přemýšlí, co se to děje, kdo jí asi tak může volat v tak nekřesťanskou hodinu? No, vzala mobil do ruky, podívala se na displej a najednou jí srdce začalo bušit jako divé na displeji totiž svítilo jméno jejího syna.

Haló… Peťánku, co se děje?! vyhrkla vyděšeně Jana. Proč mi voláš takhle v noci?

Mami, promiň, že tě budím, ozval se rozrušený hlas Petra. Víš, jel jsem teď z práce domů… a pak… já vlastně ani nevím, co dělat…

A co pak, synku? Mluv, nebo mě tady trefí šlak!

No, prostě… ona tady… leží na silnici. Třeba umíš poradit, co mám dělat? Nikdy jsem se s tímhle nesetkal. Jsem z toho úplně vedle.

Oba na chvilku zmlkli.

Počkej… Tys někoho přejel? Nebo je to vážný? Jana skoro upustila telefon, jak se jí třásly ruce.

Ne, asi to nebude tak hrozný… A navíc jsem ji ani nepřejel já. Ani to není člověk.

Prosím? Co to tedy je?

Pes… Německý ovčák asi. Ještě dýchá, ale fakt špatně. Co mám dělat, mami? Vždyť u nás v Hradci nejsou žádný nonstop veteriny a ty se na ty zvířata přece vyznáš víc než já.

Petr zíral na toho psa, jak leží u krajnice v potemnělé ulici, a ve světle reflektorů sledoval, jak jeho boky těžce stoupají a klesají. V očích měl pes takovou tu hlubokou smutnou bolest, jako by se už sám loučil se životem.

Hlavně, že dýchá… Tak třeba to nebude tak zlé, pomyslel si Petr a přitiskl si telefon blíž k uchu.

*****

O tři dny dřív…

Mami, ty jsi s těma kočkama zase začala? Copak se ti doma nudí? Já prostě nechápu, co pořád na těch toulavkách máš, řekl Petr, když zaskočil za Janou na chvilku, a viděl ji, jak před domem sypala granule tlupě koček. Dřív taková nikdy nebyla.

Až teď na důchodu začala mít zvířata takhle u srdce. Něco jí přepnulo a najednou byla kočičí babička jak vyšitá. Všichni na sídlišti si ji tak pojmenovali.

Ahoj, Petříku, tys mě nepředem neavizoval, že přijdeš. Uvařila bych něco dobrého, usmála se Jana.

Vsadím se, že to něco dobrého jsi už nasypala těm tvým kočkám, ušklíbl se Petr.

Opravdu nikdy nepochopil, proč jeho máma lítá a stará se o každé zvíře, co vidí na ulici. Vždyť už má doma čtyři kočky! Sebrala je během jediného roku vlastně během jedenácti měsíců, kdybych byl přesný. A pořád jí to nestačí, krmí dál i cizí. Kromě koček nezapomene ani na toulavé psy, nebo dokonce holuby na popelnicích.

Lidi v baráku ji mezi sebou oslovují Matka Tereza. A Petr se vždycky styděl, když sledoval, jak sousedé koukají na jeho matku a klepou si na čelo.

Proč jim záleží na tom, co si myslí? mávla rukou Jana, když si všimla, že je to Petrovi nepříjemné. Dobro na světě je málo. Chci ho trochu přidat. Koukej, co se na ty kočky na ulici čeká? Nic hezkého. Tak jim dám aspoň trošku lásky, ať vědí, že tu není jen zlo a lhostejnost. Vzpomínáš na babičku, co říkala?

Ale mami, čtyři kočky máš doma, nestačí ti to? nechápal Petr.

Nejde o počet, synu. Kdyby záleželo na mně, vezmu je všechny. Ale máme malý byt a důchod mi taky zrovna nestačí. Tak ty, co mohu, jsem vzala, a ostatní aspoň občas pohostím. Klidně si o mně lidi budou myslet, že jsem blázen. Já s tím nepřestanu. Dětem se má ukazovat správný příklad.

Správný příklad? zeptal se Petr pochybovačně.

No jasně. Třeba se někdo zamyslí a přidá se. My jsme zodpovědní za ty, které jsme si ochočili. A taky jsme přeci lidi, tak musíme pomáhat těm, kdo jsou na tom hůř i když mají čtyři packy a ocas.

Petr s ní sice soucítil, ale nedokázal to pochopit proč raději nepomůže lidem v nouzi? Nevnímal zvířata jako něco, nad čím by měl ztrácet čas a peníze. Ale netušil, že se brzy jeho životní postoj obrátí vzhůru nohama.

Takže, tři dny poté, když se pozdě v noci vracel z práce (fabrika byla kvůli poruše v pernamenci, tak skončil až k ránu), stala se ta věc.

Normálně jezdil pomalu, ale teď měl prázdné silnice a tak se trochu rozjel. A pak, najednou, na kraji silnice leží pes. Na špinavém asfaltu, přímo v cestě.

Včas to ubrzdil, pár minut seděl v autě se sevřenými prsty kolem volantu, pak se sebral a vyběhl ven. Stačil jediný pohled psa někdo srazil. Možná další noční řidič, nebo nějaký opilec…

Ale to už nehrál roli, šlo o to, co teď může udělat. Jenže co může člověk, když v životě neměl psa? Proto vytočil maminčino číslo. Kdo jiný by věděl, co dělat?

*****

Haló, Peťánku, co se stalo?! Jana se málem lekla k smrti, když kolem třetí ráno zvedla mobil. Co se stalo, že mi voláš v noci?

Promiň, že tě budím, mami. Já totiž… z práce domů a pak nevím, co dělat

Tak už povídej! Nebo mě snad chceš zabít strachy?

No prostě, ona tu… leží na silnici. Byl jsem v šoku, tak jsem myslel, že třeba něco poradíš.

Chvíle napětí.

Počkej Ty jsi někoho přejel, nebo co? Jana už sotva držela mobil, jak se jí ruce třásly.

Ne určitě ne. Navíc… vůbec to nebyl člověk. Je to německý ovčák, bezdomovec, ještě žije, ale je na tom blbě. Mami, u nás v Hradci žádná nonstop veterina není, nemáš nějaký nápad? Ty máš se zvířaty zkušenosti.

Petr očima sledoval psa, co ležel v pruhu světel, a srdce mu tepalo až v krku. V hlavě mu blikla myšlenka: Hlavně, že dýchá.

Co mám dělat?… Mami, neznáš nějakého veterináře? urgoval znovu.

Bohužel, nikoho známého nemám. A vozit psa do Prahy je moc riskantní, třeba by cestu ani nepřežil. Vezmi ho ke mně. Hned!

Ke mně? Doma mám čtyři kočky, to nepůjde…

Prosím tě, kočky nejsou krokodýli. Poradíme si. Neztrať už čas, nalož psa a rychle ke mně. Připravím, co mám.

*****

Za půl hodiny už Petr s velkým psem v náručí supěl do čtvrtého patra paneláku. Celý od bláta, v autě měl peklo, ale vůbec to neřešil hlavní bylo, aby pes vydržel.

Sem s ním, opatrně, ukázala Jana na gauč přikrytý starými peřinami, co odložila ze špajzu právě pro takové případy.

Jana nebyla nikdy veterinář, ale v životě už si nějaké rady okoukala, a na internetu se dnes najde všechno Petr měl naštěstí chytrý mobil, takže se dali rychle do práce. Zvládli aspoň zastavit krvácení, vyčistit rány a psovi se dýchalo hned trochu lehčeji.

A co je sranda, pro jednou ani ty kočky nebyly proti napřed se dívaly nevrle, ale pak si lehly kolem psa jako sesterský zdravotní tým a začaly na něj předouc uklidňující songy. Pes z toho usnul, ne že by omdlel, ale opravdu usnul.

A víš co? Až do rána skoro necítil bolest. To prostě kočky terapeutky pracují, ne?

Mami, myslíš, že to zvládne? zeptal se Petr, když seděli u psa a drželi ho za packu.

Věřím tomu, že ano, pousmála se Jana. A víš co? Jestli tenhle pes probudí trochu soucitu i v tobě, tak to nebylo jen tak náhodou.

Ale mami, přece bych ho tam nemohl nechat. To by bylo… nefér. To bys mě nenaučila…

No že! Ještě před třemi dny jsi nevěděl, proč krmím kočky, a teď tu sedíš u psa do rána! Něco mi říká, že už ho na ulici nenecháš, že?

Petr se styděl, ale kývl. Fakt to bylo zvláštní, ale vlastně krásné.

*****

Ráno Petr naložil psa do auta a dojel s ním před otvíračku na veterinu. A víš, co bylo nejhezčí? Všichni v čekárně automaticky pustili Petra dopředu, jak viděli, že nese psa na rukách.

V tom momentě mu došlo, že pomáhat zvířatům není nic špatného. Že člověk je lepší, když má soucit i s těmi, co na sobě nemají značkovou bundu nebo nový mobil. Pes, kterému říkají Ríša, se zotavil, a teď Petr každou sobotu chodí k mámě a vyráží na procházky. Vlastně ne ve třech, ale v pěti, někdy v šesti, protože se k nim přidaly kočky, které se před Janiným domem přiživují.

Lidi na sídlišti koukají, smějí se, dělají si poznámky, ale Petr už je má úplně na háku. Díky Ríšovi a ještě víc díky mamce, co mu dala ten správný vzor.

A víš co? Kdyby tenkrát ve frontě na klinice nebyli lidé, kteří hned pochopili, co je správné, možná by na to nepřišel. On teď už ví, že náš svět je opravdu o kousek lepší, když v něm pár lidí nezavře oči před těmi slabšími.

Co dodat Petr si slíbil, že bude pomáhat, jak to jen půjde. Je jedno, jestli je to kočka, pes, nebo člověk. Protože být člověkem znamená taky občas pomoct.

To je celý příběh.

Rate article
Add a comment