Po rozvodu s manželem se mi ulevilo. Měla jsem mnohem méně důvodů k nervozitě!
Bohužel mému bývalému manželovi bylo jedno, že jsem zůstala sama se dvěma dětmi. Chtěl jen jedno – dům, který jsme společně koupili. Můj manžel nechtěl o ničem ani slyšet. Podle něj to byl on, kdo léta pracoval a vydělával peníze, takže všechno, co jsme měli, patřilo jemu, ne mně a dětem. Člověk musí být sobec, když myslí jen na sebe.
Řekla jsem mu, že se s ním budu soudit a dokážu mu svůj názor. Mým cílem bylo donutit ho platit výživné. Na to mi odpověděl, že platit nebude. To se táhlo více než rok. Po celou tu dobu jsem žila v pronajatém bytě. Zpočátku si můj bývalý bral děti k sobě, ale pak k němu děti nechtěly chodit. Souhlasily, že budou chodit, jen se mnou nebo s babičkou. Samy od sebe ne.
Do styku s otcem jsem je nenutila. Dodnes nevím, proč k otci přestaly chodit. Po nějaké době jsem se seznámila s Markem. Ukázalo se, že je to milý a sympatický muž. Marek mě přijal i s dětmi. Žilo se nám dobře. Vzdala jsem se domu a alimentů. Dětem jsem styk s otcem nezakazovala, ale na ulici se s ním jen zdraví, nechtějí k němu chodit.
Nic od něj nepotřebujeme. Chtěl dům, tak ať tam bydlí, ale ať se nám neplete do života. Od společných přátel jsem slyšela, že mi všechno vyčítá. No, budiž. Je mi to jedno.
Mám báječnou rodinu, moje děti Marka milují a respektují a já jsem konečně šťastná.
Před pár dny jsem zjistila, že jsem těhotná. Moje děti se toho nemohou nabažit, čekají na bratříčka nebo sestřičku.
Nedávno jsem na ulici potkala svého bývalého. Díval se na mě s opovržením. A já se na něj usmála. Jak je dobře, že mám pro koho žít.