V prvních letech manželství jsme spolu žili úplně normálně, všechno šlo hladce, a mého manžela nic netrápilo. Jmenuji se Kristýna, je mi 28 let. Oba jsme tvrdě pracovali, šetřili každou korunu na zálohu pro hypotéku a se stravou nebyly nikdy problémy. Manžel jedl vše, co jsem mu dala! Nepřeháněla jsem to, koupila jsem si multifunkční hrnec a vařila rychlá a jednoduchá jídla kaše, rizoto, polévky. Nikdy si nestěžoval. Občas jen snil o něčem “výjimečném”
A tak jsem se ptala, co tím myslí. Prý by rád palačinky plněné masem, bramborákové koláče, nebo domací štrůdl. Přesně takové ty složitější české pokrmy, které jsou potřeba připravovat po etapách: uvařit, vychladit, protřít, zadělat těsto, něco znovu vařit, pak na jemno nakrájet prostě zábava na celý den u sporáku, hrůza! Navíc podotkl, že kupované nechce, musí být domácí.
Ty jeho fantazie začaly zhruba dva roky poté, co jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. Upřímně, vaření mě moc nebaví. Ale vařím každý den! Můj manžel tráví den v kanceláři, pracuje pro nás a přináší domů peníze. Tak není možné, aby přišel večer domů a v kuchyni nebylo nic k jídlu. Vždy je doma teplé jídlo a to nejen těstoviny nebo párky, ale i pečené brambory, maso, kuře, polévka, segedín, salát. Ale většinou jde o jednoduchá jídla. A manžel je s tím nespokojený! Říká, že když jsem celý den doma, měla bych zvládnout i těsto, knedlíky, domácí dumplings nebo plněné zelné závitky!
Jasně, mateřská znamená, že mám “plný” den, ale starat se o dítě a vařit od rána do večera na to muži často zapomínají. Ale ani nejde tolik o dítě. Dcera je zlatá, klidná, může sedět vedle mě na židli v kuchyni, dát jí kousek těsta a vydrží tam, jak dlouho potřebuji. Zpíváme spolu, recituje mi básničky. Ona mě neruší! Jenže já nechci ztrácet čas s takovými banalitami jako je složité vaření. Navíc tuhle těžkou jídla sama nejím! Držím dietu, snažím se jíst méně masa, mouku jsem vyloučila úplně. Mám vařit knedlíky jen pro manžela? Není to moc vypasené?
Jinak nám to doma celkem funguje: manžel utíká z práce domů, nikdy nezůstává dlouho mimo, na firemní večírek jde jednou za rok a i tam je jen krátce. Pomáhá s dcerou z vlastní iniciativy. Hraje si s ní, koupe ji, chodí s ní ven.
Jediný problém je, že poslední dobou chce pořád kyselé okurky, před týdnem jsme měli kvůli tomu dokonce dost velkou hádku pár dnů jsme spolu ani nemluvili.
Můj manžel totiž nechápe, jak je těžké zadělat těsto, upéct pár palačinek a naplnit je masem. Myslí si, že vařím jenom proto, že musím, jednoduše, bez snahy mu udělat radost. Nevnímal mou snahu překvapit ho
Hodně mě to štve! Vařit nejdřív maso, pak těsto, pak péct palačinky, pak je plnit Sama bych si takové jídlo nedala, takže nakonec musím vařit něco jiného pro sebe a naši dceru!
Myslím si, že dnes už nikdo doma nepeče koláče, štrůdl a knedlíky. Možná jednou za rok na Silvestra. Mladí dnes netráví hodiny přípravou slavnostních jídel, a už vůbec ne běžně. Pokud někdo vážně potřebuje koláče, může si je objednat i když to není zrovna levné, když je žena na mateřské a platíme hypotéku.
Manžel mě porovnává s babičkou údajně vždy voněla po koláčích.” Pracovala celý život, měla více dětí a přesto zvládala péct. Ale to je dávno ženy neměly večer moc co dělat, nebyly pořady v televizi, internet neexistoval. Tak si vymýšlely práci. Praly, pekly knedlíky a koláče. Myslím, že je lepší strávit čas s dítětem, jít na procházku, než tancovat u plotny tři hodiny
Nedávno jsem volala tchyni, a ta mi s laskavým hlasem začala vysvětlovat, že cesta k mužskému srdci vede přes žaludek a není těžké splnit manželovu přání. Nějak nechápu, kde se to v ní bere, asi si manžel už stěžoval své mamince.
Řekla jsem jí, že zelné závitky nebudu jíst, tak proč je mám vařit? Samozřejmě hned začala obhajovat, jak to bylo za jejich časů, že i muži vařili!
Můj gurmánský manžel, co si myslíte? Je drzost chtít každý den různou domácí českou kuchyni, když je doma čerstvé a teplé jídlo? Měl by sníst, co je na stole, nebo si připravit něco sám, pokud má chuť na speciality?
Nakonec jsem si uvědomil, že ani nejde o jídlo jde o pozornost, snahu a respekt. Tím vším je domácí vaření. A já bych měl hledat kompromis, protože na rodině záleží víc než na sporu, co dnes bude k večeři.