Monika byla velmi společenská, její smích byl slyšet na každém večírku nebo setkání a její vtipy vykouzlily úsměv na tváři i těm nejskromnějším chlapům a nejskromnějším dívkám.
Tímto způsobem okouzlovala bodrá dívka Markovu duši. Když se z nich stal pár, chodila dívka stále méně mezi své přátele a vždy jen s ním.
Po svatbě se Monika vrhla do domácích prací, otěhotněla a porodila dvojčata. Přátelé, kteří ji dlouho neviděli, by hubenou dívku určitě nepoznali….. Když se jí někdo odvážil zeptat, jak se jí daří, odpověděla s trpkým úsměvem:
-Proč se ptáte? Děje se něco?
Nejvíce její přátele překvapil druh oblečení, které nosila. Takové staré šaty se nedaly sehnat ani v secondhandu. Monika bývala skutečnou módní nadšenkyní.
Čas plynul a Monika zmizela. Ve městě kolovaly nejrůznější fámy, ale žádná z nich neodpovídala na otázku, proč žena opustila tak báječného manžela, krásný dům, který jim postavil, a dvě sladké, zdravé děti. Vypadalo to, že mohla mít nádherný život, ale bohužel od toho všeho utekla. Sám Mark se k tomu nevyjadřoval a jeho rodina se také tvářila, že se nic nestalo.
Pravdu do Moničina rodného města přinesla její bývalá kamarádka, která odjela do hlavního města na služební cestu. Náhodou tam na sebe narazili a rozhovor rychle plynul. Povídáním strávili celou noc:
-To je přesně ta samá Monika, jako před svatbou! Cvrliká a směje se, jak zkrásněla! Je vidět, že jí hlavní město prospělo!” – vyprávěla kamarádka všem svým známým.
Monika se jí také stihla svěřit s pravdou o bydlení v pohádkově krásném “paláci”.
– Víš, když jsem ho poznala, myslela jsem si, že je to ono. Chtěla jsem všechno a všechny opustit, abych mohla být s ním. Neuvědomila jsem si, že v kouzelném domě, který postavil, žijí i jeho rodiče a sestra se svými rodinami. Stále se považoval za pána. Zbytek rodiny byli jeho hosté, takže se ukázalo, že jsem tam byla služebná. Všem jsem vařila, uklízela po všech a mohla jsem se dostat do problémů, když něco nebylo dokonalé. Pak to bylo ještě horší… Manžel mi začal zadržovat peníze, tchyně mi odněkud nosila staré šaty a já je musela nosit a moje nové šaty dostávala jeho sestra! Když jsem se snažila něco namítnout nebo schovat nějaký bonus, manžel na to stejně přišel a já si musela na obličej nanést tuny make-upu, abych zakryla všechny modřiny…..
Děti se ke mně také chovaly jako k zaměstnanci. A jak by to mohlo být jinak, když je to naučil jejich táta a babička? Dali jim dobrý příklad!
Teď se všechno změnilo. Konečně se cítím jako člověk, vydělávám si vlastní peníze, bydlím sama, posílám dětem dárky, platím výživné, ale ony ještě nejsou připravené na kontakt se mnou, chápu je.
Na vztah také ještě nejsem připravená, je těžké někomu důvěřovat po tom všem, čím jsem si prošla. Ale teď už vím jistě, že budu vždycky myslet především na sebe, ne na druhé.