Manžel Jessiky na ni často vztahoval ruku, a po narození jejich dcery se situace ještě zhoršila.

Dobré zprávy

Jitka pochází z malé vesnice, kde garsonka stojí jen pár tisíc korun. Jednu takovou si koupila, ale její manžel o tom neměl ani tušení. Když byl manžel služebně pryč, narodila se nám dcera. Porodila jsem v obyčejné porodnici, ale jemu jsem tvrdila, že v té nejprestižnější… A navíc: peníze, které mi posílal na domácnost, jsem utrácela s maximální šetrností. Když byl doma, lednice přetékala masem, rybami a nejrůznějšími dobrotami. Jakmile ale odjel, v domácnosti zase začaly úspory.

Nikdy jsem dceři nekoupila nové věci. Buď mi je dali dobří lidé, nebo jsem našla něco levného přes inzerát. Právě takto jsem si postupně ušetřila na byt. Často jsem volala maminku, aby pohlídala děti a já mohla tajně chodit na brigádu. Manžel si za to mohl sám. Byla jsem pro něj jako stvořená plnila jsem vše, co chtěl. Vždyť jsem byla z venkova a on městský typ, co mi pořád rozkazoval. Jednoho dne jsem si začala potají balit věci. Uvědomovala jsem si, že jednou to s ním prostě přeženu a mohlo by být zle.

Když jsem nakupovala, také jsem různě manipulovala: koupila jsem dceři jen pár jablek, ale manželovi řekla, že jsem koupila kilo. Celá akce mi trvala dva a půl roku, než jsem našetřila dost peněz. Když zas odjel za prací, sbalila jsem konečně věci, vzala dcerku a odešly jsme. Den předtím jsem na úřadě podala žádost o rozvod. Manžel mě chtěl dostat zpátky. Volal mi, sliboval, že rodinný život už nebude ničím rušen. Byly ale i chvíle, kdy volal vyhrožoval, že se nás nikdy nevzdá a udělá cokoli, aby nás získal zpět.

Brzy jsem zjistila, že si našel novou nějakou studentku. Jsem si jistá, že na ní zkouší to samé, co dělal mně. Já sama jsem mu nikdy nebyla nevěrná. Peníze, které jsem našetřila, považuji za poctivě vydělané. Vždyť jsem kvůli nim kolikrát ani nejedla. A hlavně neměla jsem žádnou jinou možnost. Musela jsem zachránit sebe i svoji jedinou dceru.

Rate article
Add a comment