Jitka pocházela z městečka, kde garsonka stála pár drobných no, v přepočtu asi jako lepší večeře ve stánku na Hlaváku. Jednu takovou garsonku si Jitka poctivě pořídila, jenže její manžel o tom samozřejmě neměl tušení. Zatímco byl můj drahý manžel na služebce někde v Brně, narodila se nám dcerka, vyprávěla Jitka. Porodila sice v klasické nemocnici, ale manželovi tvrdila, že v jedné z těch top soukromých porodnic, kde je v ceně i květákový kaviár ke snídani. Peníze, které jí manžel posílal na domácnost, šetřila tak zuřivě, že i major Zeman by žasl. Když byl muž doma, lednice byla narvaná vepřovým, pstruhy a paštikami, až dvířka vrzala. Jakmile odjel, Jitka utáhla opasek tak, že i brambory zíraly s respektem.
Nikdy jsem pro svoji dceru nekoupila nové věci. Vždycky se našel někdo, kdo něco věnoval, nebo jsem něco ulovila na bazárku, líčila Jitka. A tak se jí podařilo našetřit slušný základ pro vlastní byt. Mamka často hlídala malou, zatímco Jitka tajně chodila do práce, protože manžel měl za to, že správná žena má být doma a mlčet. On byl totiž velké město, ona maloměsto. A rozdělení rolí bylo jasné: on poroučí, ona poslouchá. Až jednou Jitce došlo, že při jeho temperamentu přijde chvíle, kdy jeden úder už nebude jen slovo do pranice, a bude zle.
Musela jsem pořád kouzlit s nákupy. Například dcerce jsem koupila dvě jablka a tvrdila, že to byl celý kilogram, směje se trpce Jitka. Trvalo jí dva a půl roku, než našetřila na vysněnou vlastní střechu nad hlavou. Pak přišla chvíle vhodná jako z filmu: manžel zase byl na služebce, Jitka zbalila kufry, popadla dceru a zmizela. Den předtím podala žádost o rozvod. Manžel ještě chvíli zkoušel rodinnou pohodu zachránit, volal, sliboval čokoládové hory, a občas i hrozil, že je najde i na Sněžce. Ale už bylo jasné, že tentokrát už jeho scénář projde jak včerejší rohlíky.
Brzy Jitka zjistila, že si manžel pořídil novou lásku mladou studentku, která teď zřejmě také zažívá blaho přídělové diety a domácí disciplíny. Nikdy jsem mu nelhala, jen jsem šetřila, jak jsem mohla. Ty peníze jsem si prostě vyhladověla. A taky jiná cesta nebyla. Musela jsem zachránit sebe a naši jedinou dceru, uzavírá Jitka. Doufá, že její příběh aspoň někoho pobaví nebo poučí, jak v Čechách šetřit na lepší život.