Až do svých 38 let nemohla mít naše matka a otec děti. Lékaři rozhazovali rukama, nevěděli, v čem je problém. V jednu chvíli to matka dokonce vzdala a smířila se s bezdětným osudem. Otec si s tím příliš hlavu nelámal. Stále opakoval: “Lidko, neboj se, to nic není”. Zřejmě děti nepotřeboval.
Naše matka byla zbavena veškeré naděje, ale přesto prosila Boha, aby jí dal alespoň jedno dítě. A ať už to byla Boží vůle, nebo náhoda, narodila jsem se já.
Štěstí mé matky neznalo mezí. Ale v té době už na ni byl můj otec nevlídný a panikařil, když jsem v noci plakala. O rok později se narodila moje dvě dvojčata. Moje matka už chválila Boha celým svým hlasem. Konečně z ní udělal nejšťastnějšího člověka : matku. A co můj otec? Děti, jak už jste pochopili, mu nebyly nic platné. Rozhodl se udělat podvod.
Získal od mé matky svolení k prodeji bytu. Řekl, že potřebují velký byt. Prodali by tento byt a koupili by větší a část bytu by si vzali na úvěr. Matka mu uvěřila. Ale jakmile otec dostal peníze, utekl. Dodnes nevíme, kde je.
Tak nechal matku se třemi dětmi na ulici. Kam tedy měla matka jít? Šla bydlet ke svým rodičům. Tak jsme bydleli všichni pohromadě – my čtyři plus babička a děda ve dvou pokojích. V té době už máma ztratila veškerou víru ve vztahy a muže. A musela tvrdě pracovat. Nakrmit a obléct tři děti nebyla žádná legrace.
Obecně řečeno, takhle jsme žili. O několik let později zemřela babička a pak i dědeček. Samozřejmě bylo více místa. Jednoho dne s námi šla maminka do parku. Bylo tam dětské hřiště a bylo léto. Jednoho dne k ní přišel muž asi v jejím věku. Začal se s ní pokoušet seznámit, ale maminka stále odmítala. Šli jsme do toho parku mnohokrát, až to nakonec maminka vzdala, dala mu své číslo, začali se scházet a šli na rande.
O dva měsíce později jsme se nastěhovali do Grzesiekova velkého třípokojového bytu. Stal se naším nevlastním otcem. Říct, že od té chvíle se naše dětství stalo neuvěřitelně šťastným, je zbytečné. Grzesiek nám nahradil otce – společně jsme se radovali z vítězství a plakali nad porážkami. Teď jsme dospělí a Grzesiekovi říkáme tati. Takže žena s dětmi není vždycky přítěží. Vždycky je šance být šťastná. Můj otec utekl od matky i od nás , a můj nevlastní otec se nás jako opravdový muž ujal a udělal nás šťastnými.
