Maminka zůstala s třemi dětmi na ulici! Náš tatínek vzal mamince peníze z prodeje bytu a utekl.

Dobré zprávy

Do svých osmatřiceti let nemohla naše maminka ani tatínek mít děti. Lékaři si nevěděli rady, zkoušeli všechno, ruce měli rozhozené a ve vzduchu visel pocit beznaděje. Maminka to časem vzdala, smířila se s tím, že zůstane bez potomků. Tatínek? Ten byl v klidu, jen opakoval: Neboj se, o nic nejde. Bylo jasné, že po dětech zrovna netouží.

Maminka žila bez naděje, ale i tak prosila Boha, aby jí dal alespoň jedno dítě. Ať už to byl osud, zázrak, nebo prostě náhoda, narodila jsem se já.

Ta radost byla nezměrná, štěstí zářící v maminkiných očích. Tatínek ale už v té době s maminkou nevycházel a při mém nočním pláči ztrácel nervy. Jen o rok později, narodili se nám dvojčata dvě sestry, Libuše a Božena. Maminka děkovala Bohu, jako nikdy předtím. On jí udělal nejšťastnější ženou matkou. Tatínek z toho nadšený rozhodně nebyl. Děti pro něj znamenaly jen komplikace. Rozhodl se udělat podvod.

Přemluvil maminku, aby prodali byt prý potřebovali větší. Chtěl prodat stávající, koupit nový, větší a část splatit úvěrem. Maminka mu věřila. Jakmile dostal peníze, zmizel. Dodnes jsme jej nenašli.

Tak nechal maminku se třemi dětmi na ulici. Kam měla jít? Odstěhovala se k rodičům. Celý tři roky jsme žili všichni pohromadě čtyři děti, babička, dědeček ve dvou místnostech. Maminka už neměla důvěru v muže ani v lásku. Pracovala od rána do večera, aby nás uživila a oblékla. Nebylo to snadné.

Tak jsme žili. O pár let později nám babička odešla a následoval i dědeček. Najednou bylo více prostoru. Jednoho letního dne šla maminka s námi do parku na dětské hřiště. Tam ji oslovil muž, stejně starý jako ona. Snažil se ji poznat, maminka ho odmítala. Do parku jsme chodili často, až maminka nakonec podlehla, dala mu své číslo, začali se scházet a šli na společnou večeři.

Za dva měsíce jsme se stěhovali do prostorného třípokojového bytu. Nový muž se jmenoval Adam. Stal se naším nevlastním otcem. A od té chvíle začalo naše skutečné šťastné dětství. Adam nám nahradil tátu byli jsme spolu v radosti i v trápení. Dnes jsme dospělí a Adamovi říkáme tatínek. Takže žena s dětmi nemusí být zátěž i ona může najít štěstí. Můj vlastní otec od nás utekl, ale nevlastní otec Adam ukázal, co skutečně znamená být mužem vzal nás a udělal nás šťastnými.

Rate article
Add a comment