Do třiceti osmi let nemohla naše maminka ani tatínek mít děti. Doktoři si nad tím lámali hlavu, nevěděli, kde je chyba. Maminka už nakonec rezignovala a smířila se s tím, že zůstane bez dětí. Tatínek tím nijak zvlášť netrpěl. Pořád dokola opakoval: Neboj, o nic nejde. Zdálo se, že děti vlastně nikdy nepotřeboval.
Maminka byla bez naděje, ale přesto prosila Boha, ať jí alespoň jedno dítě dopřeje. A jestli to byla vůle boží, nebo jen zvláštní náhoda, narodila jsem se já.
Mámina radost neznala hranic. Ale tatínek byl do té doby už otrávený a rozrušovalo ho, když jsem v noci plakala. O rok později se narodili moji dva bratři, dvojčata. Maminka zpívala Bohu chválu na celé hlasivky byl z ní konečně nejšťastnější člověk: matka. A co tatínek? Děti mu nepřinesly žádný užitek. Rozhodl se, že udělá podvod.
Vymámil z maminky souhlas s prodejem bytu. Tvrdil, že potřebujeme větší byt. Tenhle prodá, koupí větší a část zaplatí hypotékou. Maminka mu uvěřila. Ale sotva získal peníze, zmizel. Dodnes nevíme, kde je.
Tak zůstala maminka se třemi dětmi bez střechy nad hlavou. Kam měla jít? Šla bydlet ke svým rodičům. Žili jsme tam všichni čtyři děti, babička a dědeček ve dvou místnostech. Maminka ztratila důvěru v lásku i v muže. A musela dřít opravdu hodně. Krmit a oblékat tři děti to nebyl žádný vtip.
Tak jsme žili. O pár let později zemřela babička, pak dědeček. Samozřejmě, najednou bylo víc místa. Jednou vzala maminka nás do parku. Byl tam dětský koutek a léto. Jednoho dne k ní přišel muž asi jejího věku. Snažil se ji poznat, ale maminka odmítala. Chodily jsme do parku často a nakonec maminka povolila, dala mu telefonní číslo, začali se scházet a vyrazili spolu na rande.
O dva měsíce později jsme se stěhovali do velkého třípokojového bytu. Jmenoval se Adam Novák. Stal se naším nevlastním otcem. Říct, že od té chvíle byla naše dětská léta šťastná, je slabé slovo. Adam nahradil našeho otce společně jsme slavili vítězství i brečeli nad prohrami. Dnes jsme dospělí a Adamovi říkáme tati. Žena s dětmi není vždycky přítěž. Vždycky existuje šance být šťastná. Můj vlastní otec utekl od maminky a od nás, a Adam, jako pravý muž, nás přijal a udělal šťastnými.