Maminka pečlivě sleduje naše finance a kontroluje všechny naše výdaje, což činí šetření peněz ještě složitějším.

Dobré zprávy

Poslední dva roky já a můj manžel žijeme v pronajatém bytě v Praze a musím přiznat, že podmínky nejsou zrovna růžové. Často si v duchu představujeme, jaké by to bylo mít vlastní byt, jenže se nám nedaří nasbírat dostatek peněz na koupi. Pronajatý byt patří známé mé maminky a život zde nám dává pořádně zabrat. Jakmile něco není přesně tam, kde má být, nebo uděláme něco, s čím paní majitelka nesouhlasí, vznikají napjaté situace, které mě vnitřně hodně vyčerpávají.

Ani sousedé nejsou dvakrát příjemní nezapomínají nám často připomínat, že jsme jen dočasní a že dříve nebo později zmizíme. Ta atmosféra mě někdy tolik dusí, že bych nejradši sbalila kufry a odešla, jenže kam?

Naši rodiče nám neustále kladou na srdce, abychom šetřili na vlastní bydlení, ale když platíme nájem a další výdaje, není to zrovna jednoduché. Máma sleduje každou naši korunu pečlivě kontroluje, kolik utratíme a za co, čímž mi šetření připadá ještě náročnější. Omezili jsme i nákup nového oblečení, snažíme se nosit jen to, co máme, abychom ušetřili co nejvíc.

Jak maminka, tak maminka mého manžela vlastní své byty, a obě očekávají, že si jednoho dne pořídíme svou vlastní střechu nad hlavou. Přitom ani jedna neprojevila ochotu nám jakkoliv finančně pomoct nebo nás podpořit. Tvrdí, že nás tím učí samostatnosti, protože nám neumožní bydlet u nich, ale my se cítíme, že jsme už prošli dost těžkostmi a teď bychom potřebovali aspoň trošku podpory.

Zvlášť bolestivé je, když vidím, jak sourozenci dostali byty od rodičů jako samozřejmost, zatímco my musíme na každý metr čtvereční tvrdě šetřit. Připadám si, že si takové zacházení nezasloužíme a moc bych chtěla, aby naše maminky pochopily, v jak složité situaci jsme, a aspoň jednou nám opravdu pomohly.

Rate article
Add a comment