Maminka nám pečlivě hlídá finance a kontroluje každý výdaj, což dělá spoření ještě náročnější.

Dobré zprávy

Pamatuji si, jak jsme s mým mužem poslední dva roky žili v pronajatém bytě v Praze. Bylo to období plné strádání. Snívali jsme o vlastním domově, ale tehdy jsme neměli dost korunek, abychom si mohli koupit byt. Byt, který jsme pronajímali, patřil jedné staré přítelkyni mé maminky. Život tam byl však složitý pokud něco nebylo přesně tam, kde bylo zvyklé, nebo jsme udělali něco, s čím ona nesouhlasila, často docházelo ke zbytečným hádkám. Ani naši sousedé nebyli zrovna vstřícní; stále nám připomínali, že jsme tu jen na krátkou dobu a brzy stejně odejdeme.

Rodiče nás pořád nabádali, abychom šetřili na vlastní bydlení. Jenže šetřit bylo těžké, protože z nájemného a ostatních výdajů nám na úspory téměř nezbývalo. Maminka pečlivě sledovala nejen naše finance ale i to, na co dáváme peníze často nám radila omezit nákupy oblečení a vystačit si s tím, co máme, jen abychom dali stranou co nejvíc.

Moje maminka i maminka mého muže mají své vlastní byty. Obě od nás očekávaly, že si na bydlení našetříme sami a příliš nám nechtěly pomoci ani finančně, ani jinou podporou. Věří, že tím, že nám nezařídily bydlení u sebe, nás učí samostatnosti. Ale my jsme se už dost vytrápili a přišlo nám, že bychom potřebovali právě teď jejich pomoc. Bylo smutné sledovat, jak sourozenci dostali byty od rodičů, zatímco my jsme museli spořit ve všech směrech. Připadalo mi to nespravedlivé a přála jsem si, aby nám rozuměli a podali nám pomocnou ruku v těch těžkých časech.

Rate article
Add a comment