Maminka Marie nedokázala snést tuto ztrátu, začala pít alkohol a zapomněla na existenci své dcery.

Dobré zprávy

Max, žák páté třídy, vždycky obdivoval svoji mladší sousedku, Markétu. S jejími dlouhými zlatými copánky a roztomilým pihatým obličejem mu pořád běhala hlavou. Často ji doprovázel domů, aby ji chránil před raubíři z jejich brněnského sídliště, kteří si libovali v zastrašování mladších dětí. Vše ovšem nabralo vážně smutný směr, když přišla tragédie. Markétin tatínek onemocněl a po těžkém boji se nemocí zemřel.

Markétina maminka se s tou ztrátou vůbec nedokázala vyrovnat a začala hledat útěchu v lahvinkách. Takže Markéta byla čím dál tím zanedbanější maminka dokonce občas zapomněla, že by se mělo něco vařit, a holka byla o hladu. Nakonec přestala Markéta chodit do školy. Max si nejprve myslel, že je jen nastydlá, ale jak dny přešly v týdny, pak v měsíce, začalo mu to hlodat a rozhodl se zeptat mamky, co se s Markétou děje.

Maminka mu to řekla opatrně: Maxi, Markéta teď bydlí v dětském domově. Max byl zdrcený, uvědomil si, že ji možná už nikdy neuvidí. Léta ubíhala, Max dospěl, odsloužil si vojnu a vrátil se zpátky do Brna. Jednoho dne, když si koupil rohlík a tvaroh v supermarketu za pár korun, náhodou narazil na Markétu. Procházela se po náměstí za ruku s manželem a pod kabátem jí vyrážel ven pěkně kulatý těhotenský břich. Bylo jasné, že už to bude každou chvílí. Ale setkání bylo krátké a další čtyři roky se zase neviděli.

Pak se jejich osudy znovu zkřížily, když se Markéta vrátila do Brna. Teď už byla samoživitelka její muž zemřel při šarvátce s partou podnapilých, podlehl svému pití a zůstal tu jen ona s malým synkem. Pokaždé, když Max Markétu zahlédl, hrklo to v něm, až překvapivě silně. Najednou mu bylo jasné, že jejich příběhy jsou provázané jak šňůry od bot. Markéta i její kluk potřebovali někoho obyčejného, spolehlivého, a Max věděl, že právě on má tu roli sehrát a tak to prostě udělal.

Rate article
Add a comment