Mám tu nejlepší maminku na světě! Porodila mě hodně mladá bylo jí teprve 16 let. Celá naše širší rodina byla v šoku, jen mí prarodiče ji podpořili. Nakonec se ukázalo, že jsem nejhodnější a nejklidnější dítě na světě.
O mě se pak starala celá rodina. Prarodiče se věnovali vzdělání mojí mámy, takže jsme nikdy neměli finanční nouzi. Díky tomu, že mamka brzy začala pracovat, peněz bylo dost, nehádali jsme se, nikdy žádné drama.
Dospěla jsem, bylo mi 16, a sama jsem otěhotněla. Jen můj kluk se zachoval správně stál při mně a vzal si mě. V sedmnácti jsem porodila holčičku. Mamka se stala babičkou v pouhých 33 letech. Ale vůbec jí to nevadilo byla spokojená a šťastná. Zase jsme vychovávali malé dítě všichni společně. Dokončila jsem školu, našla skvělou práci.
Dnes je mé dceři už dvanáct let a čekám druhé dítě. Všechno bylo v naprostém pořádku. Tedy bylo.
Nedávno se totiž mamka rozhodla, že si pořídí druhé dítě. Ptala jsem se jí proč chtěla jsem to pochopit. Prý se zamilovala do jednoho muže. Jenže ten má ženu a rodinu a rozhodně je nechce opustit. Jsem v šoku. Žádné domlouvání nepomohlo. Navíc mi maminka oznámila, že už je těhotná. A že si dítě nechá vzdát se ho nechce.
Seděly jsme spolu a obě brečely. Brečely jsme, protože ten muž si ji stejně nevezme, nikdy dítě neuzná, ani alimenty platit nebude. Pokud to chce zvládnout, bude muset všechno utáhnout sama. Dětí má totiž dost i tak.
Maminku to vzalo. Možná bych ji měla podpořit, ale jsem úplně bezradná. Je zamilovaná, těhotná a opuštěná může být něco horšího?
Pořád myslím na to, že až její dítě přijde na svět, budou se jí i známí a sousedé smát, že ji budou odsuzovat. Vždyť nebude jen samoživitelka, ale zároveň porodí ve čtyřiceti pěti letech. A v našem malém městě se všechno rozkřikne během pár dní.
Snažím se mamku držet, jak to jen jde. Protože kdybych taky byla na dně, složila by se úplně. Prarodiče ještě pořád nemají ani tušení, že se z nich zase stanou babička a děda. Mamka mě prosila, ať jim zatím nic neříkám.
Mám dojem, že přemýšlí i o tom, že by si dítě nenechala. Nevím, jestli ji mám odrazovat, nebo podpořit. Hrozně se bojím, ale je mi jí strašně líto. Co má dělat? Celá rodina je proti tomu, aby si dítě nechala. Asi už si k němu stejně vytvořila vztah. Co dál? Měla by ho donosit? Nebo to raději vzdát? Rozhodnout ale musí sama.
Řekla jsem o všem manželovi, je hlavní živitel rodiny. Překvapivě zůstal v klidu. Řekl, že se ničeho nebojí. Kde jsou dvě děti, vejde se i třetí. Přesto mám v sobě strach. Ale zbytečně?