Renáta se vrátila domů rozrušená. Dnes šla navštívit svou dceru. Vešla dovnitř a našla byt vzhůru nohama. Její dcera seděla na zemi a plakala. Pohádala se s Františkem a vyhodila ho z bytu. Renáta netušila, že se věci mohou takhle zvrtnout. Její dcera vypadala šťastně. Žili dobře, vychovávali dvě děti. Koupili si byt na hypotéku. Nechápala, co se vlastně stalo.
Mami, ráno bylo všechno v pořádku, začala dcera se slzami v očích, a odpoledne někdo volal Františkovi. Zvedla jsem to já. Ozval se ženský hlas:
Miláčku, jak dlouho ještě budu čekat? Zeptala jsem se, kdo volá. Neznámá žena zavěsila a už telefon nezvedala. Rozhodla jsem se zeptat Františka. Odpověděl mi, že to byla omylem.
Chápeš, že ti nepodvádím?! Nevěřím mu Zabalil si věci a odešel.
Renáta se snažila dceru uklidnit. Možná to byla opravdu jen náhoda.
Druhý den jí dcera zavolala a oznámila, že František podal žádost o rozvod. Prý bude dál splácet hypotéku. Ale kdo ví, jak to bude. Když nezaplatí, Kačka to sama neutáhne a přijdou o byt. František ji ujišťoval, že byt připadne dětem. Jenže Kačka slyšela, že jeho milenka chce rozdělit majetek.
Oni sami prý taky potřebují byt, protože je těhotná. Kdo ví, jestli je to vůbec pravda. Když se rozešli, František slíbil, že zaplatí všechno. S dětmi je v kontaktu, Kačka mu v tom nebrání, ale jeho nové partnerce se to nelíbí. František teď může změnit názor na splácení hypotéky.
Občas Kačka vidí, že její bývalý je z té ženy unavený. Už ho vyčerpává i její těhotenstvíJednoho večera, když děti spaly, seděla Kačka u okna a hleděla do tmy. Chvíli jí bylo smutno, ale uvnitř už necítila stejný pocit marnosti. Měla pocit, že prošla něčím, co by ji dřív zlomilo, ale teď už jí to jen otesalo hrany ostřejší, trochu škrábané, ale pevné. Renáta jí nabídla pomoc, ale odmítla. Zvládnu to, mami, usmála se poprvé po dlouhé době, upřímně.
Začala si všímat drobných zázraků. Ráno, když rozbalila do školy svačiny, děti se smály. Večer je prokládala pohádkami a vzpomínkami na dovolenou u moře. Každý ten den byl malým vítězstvím. Jednou večer se zastavila sousedka s lahví vína. Povyprávěly si, zasmály a Kačka se přistihla, že se směje od srdce. František postupně dojížděl za dětmi čím dál méně. Nakonec Kačka ani nečekala jeho sms, ani mu nevyčítala. Věděla, že na některé věci není sama.
Jednou v létě, když děti pospávaly v trávě, seděla Kačka venku a slunce štípalo do tváří. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a cítila, že život pokračuje. Možná jinak, než si kdy přála, možná těžší, ale s novou lehkostí v srdci. Možná, že právě teď začínala být skutečně šťastná.