Zdeňka má za sebou náročný porod a lékaři jí po něm oznámili, že už nebude moci mít další děti. Když to její manžel uslyšel, začal se k ní chovat chladně a odměřeně. Uplynulo půl roku. Pavel nejenže měl milenku, ale ta navíc čekala dvojčata. Bez zaváhání tedy opustil Zdeňku s jejich malou dcerkou. Žena se tak musela o dítě postarat sama.
Když byla Tereza ještě malá, chodila na řadu zájmových kroužků. Rostla z ní zvídavá dívka s velkým zájmem o svět. Odjakživa si hrála ráda s panenkami, které aranžovala do kruhu a hrála si na učitelku. Zdeňka byla na svou dceru nesmírně pyšná.
Terezka vycházela dobře s ostatními dětmi ze třídy a často byla vůdčí osobností. Později začala chodit s klukem, který byl trochu zvláštní. Jejich společné trávení času se točilo kolem návštěv festivalů a nejrůznějších akcí pro mladé. Tereza hrála na bicí, zatímco její přítel ovládal kytaru. Brzy se jejich kapela rozjela a začala sklízet úspěchy na českých pódiích. Vedli si vesele, beze starostí. Roky plynuly a Zdeňku s postupem času začaly trápit myšlenky na vnoučata. Tereza měla už osmadvacet let.
Terezko, není ten pravý čas přemýšlet o dítěti? nadhodila jednou večer Zdeňka.
Mami, přece nechceš, abych dopadla jako teta Alena. Má čtyři děti a nevidí svět mimo ně. To není život! Jen sedí doma, vaří, uklízí a stará se o děti.
Ale proč bys měla být stejná jako teta? Pořiď si jedno, to úplně stačí.
Mami, musíš to už přijmout. Děti nechceme. Když se něco změní, vezmeme si dítě z dětského domova.
Vlastní je přece jen lepší, zvaž to ještě.
O tomhle už prosím nemluvme, mami.
Nakonec se Tereza rozhodne své matce vše po pravdě říct. Třeba se časem něco změní…