Zuzana procházela těžkým porodem, po kterém jí lékaři oznámili, že už nikdy nebude mít další děti. Když se to její muž Martin dozvěděl, náhle ochladl a začal se od ní odtahovat. Tak plynulo půl roku. Martin mezitím navíc navázal románek, a jeho milenka čekala dokonce dvojčata. Bez zaváhání tak Zuzanu opustil a nechal jí samotnou s jejich malou dcerkou.
Zuzana teď musela zvládat výchovu dcerky sama.
Když byla holčička maličká, Zuzana ji zapsala na různé kroužky. Viktorie vyrůstala jako zvědavá a zvídavá dívka. Od raného dětství zbožňovala hraní s panenkami, které rozestavovala do kruhu a představovala si, jak jsou jejími žáky. Zuzana se na svou dceru nemohla vynadívat ani jí naplno zasytit mateřskou láskou.
Malá Viktorie se dobře snášela s ostatními dětmi ve třídě a brzy se stala jejich přirozenou vůdkyní. Později si našla přítele. Nebyl to však úplně obyčejný kluk. Jejich schůzky se vždy nesly v duchu různých festivalů a setkaní mladých. Viktorie hrála na bicí, její přítel na kytaru, společně založili kapelu a postupně začali vystupovat i na koncertech. Vedli bezstarostný život, toulali se po klubech a festivalech, zaplétali se do světa hudby a svobody.
Roky plynuly a Zuzana začala mít o dceru čím dál větší starost. V srdci cítila touhu po vnoučatech, už jí bylo téměř padesát a Viktorie měla devětadvacet.
Dceruško, přemýšlela jsi už někdy nad tím, že by sis pořídila dítě? osmělovala se Zuzana jednou večer.
Mami, chceš, abych skončila jako teta Helena? Čtyři děti, celý den jen vaří, uklízí a její život je jen u sporáku a mezi hračkami. To není život! Nic jiného nezná.
Ale nemusíš mít čtyři jako ona. Měj třeba jedno, a bude to dost.
Maminko, musíš to pochopit. Nechceme s Tomášem děti. A kdyby náhodou, jednou si je můžeme vzít z dětského domova.
Ale vždyť je krásné mít vlastní děti. Zvaž to ještě, holčičko.
Nechci se už o tom bavit, mami.
Nakonec se Viktorie rozhodla matce říct pravdu. Snad se s časem něco změní…