Máma říkala, že táta mě nikdy nepotřeboval, ale touha ho najít mě pronásledovala – a já jsem to dokázala!

Dobré zprávy

Dnes večer jsem opět dlouho přemýšlela o tom, jak nepřítomnost mého otce formovala celý můj život. Čím jsem byla starší, tím víc jsem v sobě cítila potřebu ho najít a pochopit, proč nás opustil. Maminka byla v době, kdy ji otec opustil, těhotná se mnou. Zůstala na všechno sama a své těhotenství tajila, protože se bála pomluv sousedů a odsouzení rodiny. Táta si místo převzetí zodpovědnosti raději vybral útěk.

Vzpomínám, jak nám bylo, když jsem byla malá. Maminka Jana Novotná pořád pracovala a nikdy si nestěžovala. Doma voněly buchty, které pekla, a každý večer mi s láskou dávala pusu na čelo, když jsem usínala. Měla jsem jen ji a nikdy jsem neměla odvahu se jí ptát na tátu; bála jsem se, že ji tím zraním.

Ta otázka ale ve mně narůstala, a po mnoha letech jsem začala po otci pátrat. Jednou, když jsem třídila maminčiny staré věci, jsem objevila pár dokladů, kde bylo otcovo jméno: Petr Šimůnek, i adresa v Brně. Nejprve jsem dlouhé večery trávila u počítače a snažila se o něm něco zjistit na internetu, ale nedařilo se mi.

Až náhoda zasáhla: na sociální síti jsem si začala psát s jednou dívkou, Markétou, která bydlí právě v Brně. Když se dozvěděla, proč hledám právě tu ulici a jméno, nabídla se, že mi pomůže. Dala jsem dohromady odvahu a s její pomocí jsem se vypravila do Brna a zaklepala na udanou adresu.

Otec tam tehdy nebyl, protože byl s novou rodinou na dovolené. Markéta ale byla opravdu neúnavná, vyptávala se sousedů, a ti ochotně potvrdili, že tam otec s novou ženou a dětmi bydlí. Po jejich návratu mu Markéta zkusila napsat i zavolat.

Odpověď byla krutá. Táta odmítl setkání, napsal, že se musí starat o novou rodinu, a není připraven svůj život kvůli minulosti a “cizímu člověku” i když vlastně vlastní dceři ohrozit. Ten mail mě ranil. Došlo mi, že ve své touze po odpovědích jsem nehleděla na to, jaké následky to může mít.

Byl to zvláštní pocit prázdno, které jsem v sobě nosila, se ještě prohloubilo. Ale začala jsem líp chápat maminku a její slova o tom, že některé věci v životě prostě nezměníme. Nakonec mi došlo, že tu největší lásku a oporu jsem měla vždy doma, od maminky. Snad je čas, abych to konečně přijala i já a soustředila se na to, co mám, ne na to, co mi bylo odepřeno.

Dnes večer jsem si navíc spočítala, co by mě to všechno stálo, a těch pár stokorun za jízdenky do Brna mi najednou připadá jako malá cena za důležité životní poznání.

Rate article
Add a comment