Máma mi řekla, ať se zbavím dítěte, a teď už nikdy nebudu mít vlastní děti.

Dobré zprávy

Hele, teď ti povím něco hodně osobního Bylo mi šestnáct, když jsem otěhotněla s klukem, kterého jsem fakt milovala. Jmenoval se Radek a byli jsme spolu rok, než jsem zjistila, že čekám dítě. Chodil do stejné třídy jako já na gymplu v Plzni. Oba jsme byli z toho úplně vyděšení, takže jsem to nějakou dobu tajila před rodiči. No ale když to zjistili, byli pořádně naštvaní.

Moje rodina byla vždycky takový vzor byli jsme hodně dobří, dost jsem se jim povedla, byla jsem jediná dcera a měla samé jedničky. Radek i já jsme byli slušní studenti a naši se těšili, že oběma to půjde na vejšce, a pak si najdeme dobrou práci. Mimčo by nám tehdy jejich plány docela překazilo.

Mamka se rozhodla za mě a donutila mě jít na potrat. Nebylo ještě pozdě, všechno šlo podle doktorů dobře.

Pak jsme se s Radkem snažili vrátit k tomu, jak bylo předtím. Chodili jsme spolu dál, odmaturovali a šli na univerzitu do Prahy. O rok později jsme se vzali. Rodiče už nás nechali být. Pak jsem znova otěhotněla a tentokrát jsme všichni byli šťastní.

Jenže, v šestém měsíci se mi spustilo krvácení. Malý syn se narodil předčasně, vážil sotva kilo a půl. Po třech hodinách mi zemřel v náručí.

Byly komplikace, lékaři nemohli zastavit krvácení a nakonec mi museli vzít dělohu. Prostě už nemůžu mít děti. Mamka za mnou přišla na oddělení a omlouvala se, že mě tehdy dotlačila k potratu. Ale popravdě to už teď nijak nepomůže.

Minulost už nevrátíš a chyby neodčiníš. Nikdy už nebudu mámou a nebudu mít vlastní děti, prostě to tak bude. Ani nevím, jestli s Radkem dokážeme dál spolu žít a být opravdu šťastní. Vždyť děti jsou pro rodinu tak důležité…

Rate article
Add a comment