Máma mi řekla, abych se zbavila dítěte, a teď už nikdy nebudu mít vlastní děti.

Dobré zprávy

Bylo mi šestnáct, když jsem otěhotněla s klukem, kterého jsem milovala celým srdcem. Rok jsme spolu chodili s Robertem, býval mým spolužákem na gymnáziu. Když jsem zjistila, že čekám dítě, byli jsme oba vyděšení, strach nám svíral hrdla. Nedokázali jsme to říct našim rodičům, dusili jsme to v sobě až do chvíle, kdy na všechno přišla moje máma. Její vztek se nedal přehlédnout byla v šoku.

Naše rodina měla ve městě pověst vzorné domácnosti. Já, jediná dcera, vždy s výbornými známkami, byla hrdostí rodičů. Očekávalo se ode mě, že půjdu na vysokou školu, stejně jako Robert vize šťastné budoucnosti, která se teď rozpadala.

Byli jsme ještě právně neplnoletí, takže naši rodiče rozhodli za nás. Naši otcové mlčeli, maminky řídily všechno, co se dělo. Robert i já jsme měli slibné studijní výsledky a rodiče snili o tom, že jednou budeme mít skvělé kariéry a spokojenou rodinu. Dítě by podle nich zničilo všechny plány.

Máma mě donutila jít na interrupci. Ještě nebylo pozdě a všechno proběhlo podle jejich představ. Potom jsme se s Robertem snažili pokračovat, jako by se nic nestalo. Chodili jsme spolu dál, odmaturovali a nastoupili na Karlovu univerzitu v Praze. Vzali jsme se rok poté, co jsme dokončili bakaláře, a rodiče tentokrát už neprotestovali.

A pak znovu jsem otěhotněla. Tentokrát byla v rodině radost, štěstí na všech tvářích. Jenže v šestém měsíci jsem začala krvácet. Syn se narodil maličký, vážil sotva kilo a půl a žil pouhé tři hodiny.

Komplikace mě přivedly na operační sál. Lékaři nedokázali krvácení zastavit, a tak mi museli odebrat dělohu. Brněnský primář mi oznámil, že už nikdy nebudu moci mít děti. Do očí se mi dívala máma, když přišla na návštěvu do nemocnice. S pláčem mi řekla, jak lituje, že mě tehdy donutila k potratu. Její slova ale nezahojila rány.

Minulost už nezměníme; co bylo, zůstává navždy. Teď už nikdy nebudu maminkou. Nevím, jestli naše manželství s Robertem přežije tuhle bolest, jestli někdy budeme umět žít dál. Děti jsou u nás symbolem normální rodiny a my jsme tuhle možnost navždy ztratili.

Rate article
Add a comment