Omlouvám se, ale přes veškerou snahu nemohu svou tchýni nazývat matkou. Když jsem se vdávala, přesně tohle jsem si přála. Byla jsem tak šťastná, když mi Pavel navrhl sňatek, ale tehdy jsem si manželství představovala úplně jinak. Toužila jsem se provdat, milovat a být milována. S trochou závisti jsem sledovala šťastná manželství mých přítelkyň a poslouchala jejich příběhy o tom, jak dobře si žijí ve vztazích, které jsou plné lásky a vzájemné péče.
Snila jsem o rodině, kde muž bude mým rytířem, mojí oporou a útočištěm, a naše děti budou vyrůstat ve šťastném domově obklopené láskou. Moc jsem chtěla být jemnou, milující manželkou a dát svému muži to nejlepší, co jsem mohla.
Když jsem poprvé viděla jeho vztah k matce, myslela jsem si, že ho vychovala přesně tak, jak jsem si vysnila. Při našem rozhovoru, který proběhl těsně před svatbou, jeho matka pronesla slova, která mi zůstanou v paměti navždy: „Milá moje, v životě mého syna byla vždy jen jedna žena. Pamatuj, nikdy nebudeš důležitější než já.“ Tehdy jsem úplně nechápala smysl jejích slov, ale časem jsem bohužel pochopila, co tím myslela.
Na začátku našeho manželství mi nevadilo, že se Pavel stará o matku, ba naopak mě imponovalo, jak dobře je vychovaný a jak silný má s matkou vztah. Postupem času mi ale začalo vadit, že své matce nikdy neřekl ne. Splnil jí i ta nejpodivnější přání, vstal v pět ráno, protože mu matka zavolala, že má chuť na čerstvé pečivo nebo běhal po městě, aby našel levnější léky, aby maminka neutratila pár korun navíc. Když zavolala, že jí vržou dveře, oblékl se a odešel, aniž by mi řekl jediné slovo. I u nás doma potřebovaly dveře opravu, ale to ho nezajímalo, matka pro něj byla jediná důležitá, já jsem pro něj byla neviditelná.
Jednou, když mě Pavel vyzvedl po práci, zavolala s výčitkami, že jsem bezcitná a líná, protože využívám svého muže místo toho, abych mu dovolila odpočinout. Samozřejmě bych mohla jet domů vlakem nebo autobusem, ale neviděla jsem nic špatného na tom, co dělám. Pavel je přece můj manžel a měla bych být pro něj nejdůležitější ženou v jeho životě.
Druhý den jsem chtěla s Pavlem probrat situaci, ale jako obvykle neviděl žádný problém. Hned po našem rozhovoru zavolala jeho matka s tím, že chce jet na chatu na čerstvý vzduch, a můj milovaný pouze řekl, že jí nemůže odmítnout.
Pavel je úžasný syn, ale nikdy by neměl být manželem žádné ženy, protože nikdo by takové jednání nevydržel. Pavlova matka se bez zaváhání ozývala i hluboko v noci, sdílela s námi své špatné pocity a nespavost, a vůbec ji nezajímalo, že se musíme vyspat a ráno vstávat do práce. Co v takové situaci udělal můj manžel? Zavolal taxi, protože večer vypil pár drinků, a jel zjistit, proč maminka nemůže usnout. Místo poděkování mu vynadala, aby si večerní alkohol odpustil, když matka může kdykoli potřebovat pomoc.
Jistě, může se kvůli všemu omezit, nejen kvůli alkoholu, ale má snad můj muž právo na normální život, jen protože je synem tak náročné a posedlé ženy? Má tchýně ničí naše manželství, protože věří, že její syn je pořád její, a já jsem jen jeho manželkou, i když bych pro Pavla měla být na prvním místě.
Díky Bohu nemáme děti. Okamžitě by si uvědomily, že nemohou spoléhat na tatínka, protože babička má přednost. Po letech ponížení a stávání se tou druhou jsem upadla do deprese, ale ani v této situaci jsem nemohla počítat s podporou a péčí od manžela. Největší oporu mi poskytla má kamarádka, která chápala, jak zákeřná je to nemoc. Tehdy jsem tak moc doufala ve alespoň pár slov útěchy a pochopení od milovaného, ale namísto toho se opět ponořil do práce na zahradě své matky.
Ano, přiznávám, že jsem prohrála, nemohla jsem se pro něj stát tím, čím byla jeho matka, i když jsem se velmi snažila. Je mi líto, že si Pavel nevšiml mého úsilí. Opravdu miluje jen jednu ženu – svou matku. Slova lásky, která ke mně pronesl, byla jen formalita, dohoda mezi nevěstou a ženichem.
Nikdy jsem nechtěla ideál, ty neexistují, toužila jsem po upřímném citu. Dobrý manžel nemusí jako Pavel skládat oblečení ve skříni podle pravítka a s koordinovanou barevností. Může s kamarády vyrazit na pivo a vrátit se po půlnoci, ale ne můj muž, ten byl vychován na dokonalého syna.
Hodně mě těší, že jsem nakonec pochopila, že můj manžel nikdy nebude takovým člověkem, jakého jsem si přála. Nemáme děti, protože se bál, že ho domácí povinnosti pohltí a nebude mít dost času na matku.
Pavel se staral o matku jako o nikoho na světě, přijala jsem fakt, že nikdy nevyhraju. Rozhodla jsem se, že chci muže, kterého budu milovat celým svým srdcem, a který mě postaví na první místo. Čekám dítě a těším se na svého malého prince, pro kterého budu celým světem, který mě bude milovat a potřebovat.
Přísahala jsem si, že vychovám svého syna jako opravdového, zodpovědného muže, který jednoho dne založí vlastní rodinu a udělá svou ženu šťastnou.
