Liza vyrůstala v obyčejné rodině. Nebyla nijak rozmazlovaná, občas dostala i řemenem. Ale s příchodem její mladší sestry se vše velmi zhoršilo. Sestra se narodila ve zralém věku svých rodičů. V té době už byli na děti připraveni. Snažili se tedy veškerou svou lásku věnovat nejmladší dceři. A na Lize téměř zapomněli.
Používali ji jako chůvu, uklízečku, kuchařku. Neměli zapomínat na její vzdělání! O Lizein volný čas neměl nikdo zájem, a tak byla na všechno sama. Neustále chtěla zmizet, rozplynout se, utéct. Toužila po jiném životě. Utekla z pekla.
Její život byl komplikovaný. Ale měla své sny. V osmnácti letech už byla těhotná. A otcem byl chlapec ze sousedství. David. Když za ním s tou novinkou přišla, poslal ji pryč:
“Ty? Čekáš moje dítě? Snažíš se mě oklamat? Vždyť jsem tě nikdy předtím neviděl!”. Celý den plakala a pak to šla oznámit rodičům. Ti začali křičet:
“Kdo si myslíš, že jsi? Rozhodla ses nás zostudit? Takhle jsme tě vychovali?” A tak dále. Její rodiče se rozhodli, že musí mít dítě.
Dokonce chtěli Davida donutit, aby si ji vzal. Jenže jeho rodiče nebyli o nic lepší než tenhle chlap. Odpověděli, že otcovství nebylo prokázáno.
Liza s tím nemohla nic dělat….. Chodila pořád smutná a matčino napomínání to jen zhoršovalo. Pár měsíců před porodem byl David odsouzen a šel do vězení….. A tak si dívka svůj už tak těžký život ještě zhoršila.