Letos v létě jsme všichni společně jeli na dovolenou k moři. Měli jsme velmi nepříjemnou situaci.
Koupili jsme čtyři letenky, jednu pro každého z nás a naše dvě děti. Když se všichni usadili podle míst na jízdenkách, které jsme si koupili, nastoupila do autobusu obézní žena se synem. Žena zabrala spoustu míst k sezení a zjistila, že její syn se na určené místo v zadní řadě nevejde. Začala hledat další volné místo v autobuse. Její syn také nebyl štíhlý, byl jen štíhlejší než naše děti. Žena se rozhodla, že když jsou naši synové tak malí a hubení, posadí své dítě vedle nich.
S jejím nápadem jsme nesouhlasili a já jsem jí dala jasně najevo, že s ním nesouhlasím. Manžel se mnou souhlasil a řekl, že naše děti by se neměly cítit nepříjemně na výletě, který jsme zaplatili. Vysvětlili jsme mu, že jízdenky byly zakoupeny za plnou cenu a že se nejedná o veřejnou dopravu.
Průvodkyně, která slyšela náš konflikt, k nám přistoupila a řekla, že peníze za jízdenky můžeme dostat zpět, ale také nás pobídla, abychom zapojili jiného chlapce. Aby toho nebylo málo, k rozčilené matce se začali přidávat další cestující.
Byli jsme velmi nespokojeni s naším rozhodnutím absolvovat tento zájezd. Cesta autobusem byla nepohodlná a vůbec jsme si ji neužili. Děti také nebyly nadšené, že na jejich sedadlech sedí cizí chlapec. Všichni máme na tento výlet velmi špatné vzpomínky. Myslím, že bychom udělali lépe, kdybychom letenky zrušili.
Možná jsme byli opravdu přecitlivělí, nebo jsme měli pravdu?