«Láska se nedá koupit»
Jeden český farmář vlastnil štěňátka, která se rozhodl prodat. Když lepil inzerát na plot, přišel k němu asi sedmiletý chlapec.
„Pane, rád bych si koupil jedno štěňátko,“ řekl chlapec.
„Dobře. Jen tyhle štěňata jsou čistokrevná a nejsou zrovna levná,“ odpověděl farmář.
Chlapec se na okamžik zamyslel, pak sáhl do kapsy a zeptal se:
„Mám 10 korun. Mohu se za ty peníze alespoň podívat?“
„Samozřejmě,“ odpověděl farmář a potichu zavolal: „Dášo, ke mně!“
Z boudy vyběhla fenka a čtyři štěňátka ji hbitě následovala. Oči chlapce zazářily radostí.
Když všechna psíka přiběhla k plotu, chlapec si náhle všiml ještě jednoho štěněte. Tohle štěně, které pokulhávalo na zadní nožce, sotva stačilo svým bystřejším sourozencům a vypadalo poněkud směšně a neohrabaně.
„Chtěl bych mít tohle štěňátko,“ rozhodně řekl chlapec a ukázal na chromého.
„Jsi si jistý, chlapče, že chceš právě tohoto pejska?“ zeptal se farmář překvapeně. „Ten by s tebou nemohl běhat tak rychle.“
„Ale to já ani nepotřebuji.“
Chlapec zvedl levou nohavici, a farmář spatřil pečlivou protézu.
„Vidíte, pane, ani já nemohu rychle běhat. Jen potřebuji někoho, kdo by mě chápal… Kolik vám za něj dlužím?“
„Nic.“
Starý farmář vzal tiché štěně a podal ho chlapci.
„Láska se nedá koupit…“
