Vnukem zrazená
— Chtěla jsem jen pomoct dětem, pohlídat vnoučka. Věděla jsem, že mají málo peněz, tak jsem nechala snachu jít do práce, — povzdechne si hořce Alena Václavovna.
Je jí pětapadesát, je v důchodu kvůli nemoci. Příjmy má malé, ale nějak přežívá. Syn je dávno dospělý, mladší dcera studuje na vysoké a přivydělává si, matce pomáhá.
— Syn je ženatý už šest let. Hned po svatbě si se snachou vzali hypotéku. Radila jsem jim garsonku, aby se nezadlužili, ale vzali si dvougarsoniak. Pomoct jsem nemohla — sama jsem sotva vyžila. Ani svatí rodiče nepřispěli, ti mají vlastní finanční trampoty, — svěřuje se Alena Václavovna, která žije v malém městečku Borovnice.
Věděla, že rodina její snachy, Jarmily, není zámožná. To jí nevadilo, ale Jarmilini příbuzní jí dělali starosti.
— Jarmilina babička nikdy nepracovala, ale měla pět dětí. Žila z políčka, měla hospodářství, ale chudě. Jen moje svatá, Jarmilina matka, se někam vyšvihla. Její sourozenci skončili na dně, — vzpomíná Alena Václavovna.
Nejstarší syn zahynul kvůli alkoholu, prostřední dcera sedí za krádež, nejmladší syn se někde ztratil. A Jarmilina sestra, o sedm let starší, pořád žije na krku matky.
— Tahle sestra se vdala za nějakého nešiku. Děti nemají. Její muž je ve vězení, odseděl si tři roky a čekají ho další. Ale ona je mladá, chce žít, — vypráví Alena Václavovna.
Dokud byl švagr na svobodě, nabral dluhy, které teď splácí svatá, Jarmilina matka. Sestra, Draha, se vrátila k rodičům a dala si přiznat invalidní důchod, aby aspoň něco měla. Pracuje, ale výplata stačí jen na jídlo a nájem.
Svatá, Božena Karlovna, přesvědčovala Drahu, ať se rozvede, aby část dluhů padla na muže. Ale ta nechtěla: miluje ho, i kdyby měla skočit do propasti. A pak přišla další rána:
— Naše děti žijí celkem dobře, to mě těší. Ale já se s mužem rozvádím, — šokovala svatá Alenu Václavovnu.
— Zůstala jsem jako opařená. Tolik let spolu, a najednou tohle! Ukázalo se, že svatý odešel k mladší s třemi dětmi a rodinu nechal bez živitele, — kroutí hlavou Alena Václavovna.
Brzy přišla i Jarmila za tchyní, stěžovala si, že peníze nestačí a že jejího muže, Tomáše, vyhodili z přivýdělku. Nabídli jí práci na poloviční úvazek, a tak prosila Alenu Václavovnu, ať jim pohlídá vnoučka.
— Kdo jim pomůže, když ne já? Svatá pracuje, moje dcera studuje, a ostatní příbuzní myslí jen na sebe. Řekla jsem Jarmile, že se bojím, jestli to zvládnu — vnouček, Honzík, je živý. A ona se rozplakala! — povzdechne si Alena Václavovna.
Nakonec souhlasila, že bude Honzíka hlídat, ale jen u sebe. Bydlí v přízem— Ale když pak našla v jejich bytě složenky s obrovskými částkami na jméno Drahy, pochopila, že byla jen loutkou v jejich hře.