Krásné zamyšlení až docházejí slova
Jedna žena, která už dlouho žije ve špatném vztahu se svým manželem, právě prodělává zástavu srdce. Když je už velmi blízko smrti, zjeví se jí anděl a poví jí, že podle váhy jejích dobrých a zlých skutků zatím ještě nemůže vstoupit na nebesa. Nabídne jí ale, že se může na pár dní vrátit na zem, aby mohla dokončit to, co ještě v jejím životě chybí. Žena bez váhání souhlasí a ocitne se zpět doma, u svého muže. On s ní nemluví už dlouho se hádají a jejich vztah pohasnul.
V duchu si říká:
Měla bych se s ním usmířit. Spí na gauči, už ani nevařím, jako jsem dřív vařívala. Zrovna teď žehlí košili do práce překvapím ho.
Jakmile muž odejde do práce, začne prát a žehlit všechno jeho oblečení. Uvaří dobrý oběd, naaranžuje na stůl květiny, zapálí svíčky a nechá na gauči vzkaz:
Myslím, že bys spal pohodlněji v posteli, která kdysi byla naše. V té posteli, kde se z naší lásky narodily naše děti. V té posteli, kde jsme se v noci objímali, ukrývali své strachy a cítili blízkost jeden druhého. Ta láska tam pořád je a čeká na nás. Pokud mi umíš odpustit všechny mé chyby setkejme se tam.
Tvoje žena
Když dopíše poslední větu: Pokud mi umíš odpustit všechny mé chyby, zastaví se a myslí:
Zbláznila jsem se? Mám se mu omlouvat? Vždyť to on chodil domů těžký ze světa, když přišel o práci v Škodovce a marně hledal nové místo. Já jsem musela šetřit, držet domácnost, snášet jeho vztek. Začal pít, sedával celé večery ve starém křesle, okřikoval naše děti, když si chtěly jen hrát. Křičel na mě, když jsem řekla, že takhle už to nejde dál. Rozbil úplně všechno a přesto mám já prosit o odpuštění?
Rozhořčeně roztrhá dopis a právě v tu chvíli uslyší andělův hlas:
Pamatuj: Stačí pár dobrých skutků a cesta do nebe je tvá. Jinak tam neprojdeš.
Zamyslí se:
Opravdu to má smysl?
Nakonec dopis napíše znovu a přidá ještě víc upřímných slov:
Tenkrát jsem tolik věcí nechápala. Neviděla jsem tvůj strach, když jsi po tolika letech přišel o stabilní práci. Určitě jsi měl veliký strach. Vzpomínám na tvé sny o tom, jak budeme na důchodu cestovat. Mohla jsem ti je pomoci splnit, místo abych tě tlačila do taxikaření, které jsi neměl rád.
Vzpomínám si na noc, kdy jsem ze zlosti roztrhala všechny tvé milostné dopisy a spálila plátna tvých obrazů. Mrzelo mě, že se zavíráš v pokoji a utrácíš výplatu za barvy, že pro mě píšeš básně. Místo aby mě to těšilo, měla jsem ti pomáhat prodávat obrazy byly vážně krásné. I mě byla svým způsobem svírá strach. I já se cítila bezpečně jen tehdy, když jsi měl jistou práci ve fabrice. Neviděla jsem tvé trápení.
Prosím, odpusť mi, můj milovaný. Slibuji, že odteď všechno bude jiné. Miluji tě.
Tvoje žena
Když se muž vrátí z práce, okamžitě cítí, že se doma něco změnilo. Vůně jídla, svíčky na stole, jeho oblíbená hudba z rádia a vzkaz na gauči.
Když žena vyjde z kuchyně s mísou v ruce, vidí, že muž pláče jako malý kluk. Položí jídlo a obejme ho. Nemusí si nic říkat. Pláčou spolu. On ji vezme do náruče a odnese do postele. Milují se s vášní jako poprvé.
Potom spolu povečeří, smějí se a vzpomínají na veselé příhody z dětství svých dětí.
Později, když uklízí kuchyň, zahlédne v zahradě anděla. Vyběhne k němu v slzách:
Prosím, anděli, nech mě tu ještě chvíli. Chci mu vrátit malování, chci napravit to, co jsem zničila. Slibuji, že brzy bude šťastný. Pak už půjdu s tebou.
Anděl jí odpoví:
Nikam tě už brát nemusím. Už jsi v nebi. Zasloužila sis ho. Jen si vzpomeň na peklo, ve kterém jsi žila a že nebe je často mnohem blíž, než si myslíme.
A pak uslyší manželův hlas z domu:
Lásko, pojď spát, je chladno. Zítra bude nový den.
Pomyslí si:
Ano díky Bohu, zítra je nový den.
K zamyšlení:
Ty, kdo si stěžuješ, co všechno ti chybí zamyslel ses, kolik sám dáváš?
Ty, kdo trpíš uvědomil sis, kolik bolesti jsi způsobil druhým?
Ty, kdo soudíš druhé za neznalost zkoušel jsi posoudit tu svou?
Ty, kdo odsuzuješ chyby vidíš i vlastní?
Ty, kdo říkáš, že jsi upřímný přítel jsi upřímný i k sobě?
Ty, kdo si stýská na nedostatek všímáš si, kolik máš?
Ty, kdo kritizuješ svět udělal jsi něco pro jeho lepší tvář?
Ty, kdo sníš o nebi co jsi udělal pro to, aby bylo na zemi méně pekla?
Ty, kdo říkáš, že jsi skromný umíš opravdu být pokorný?
Ty, kdo odsuzuješ zlo šíříš dobro?
Ty, kdo si stěžuješ na lhostejnost dáváš sám lásku?
Ty, kdo se bojíš chudoby dokážeš dobře využít, co máš?
Ty, komu vadí trny sázíš růže?
Ty, kdo máš strach ze tmy rozsvěcíš světlo?
Ty, kdo myslíš jen na sebe umíš pečovat o druhé?
Ty, kdo se cítíš malý zkoušíš růst?
Ty, kdo máš strach z osamění dáváš svou přítomnost druhým?
Ty, kdo máš strach z nemoci pečuješ o své zdraví?
Ty, kdo toužíš po smíru snažíš se utišit spory?