Hele, musím ti něco říct, tohle se vážně stalo Lucii, kámošce od nás z Brna. Tak poslouchej: její kocour, ten zrzavej rošťák Felix, jednou doma zakopl o mobil No, představ si to! Telefon voněl po člověku, hřál a byl napůl schovanej v dece, takže Felix si na něj rovnou lehl, obmotal ho packama a pořádně se uvelebil. A co myslíš? Mobil se od jednoho letmého doteku packy sám od sebe rozsvítil!
Jenže Lucie si tu svoji novou Nokii ani pořádně neužila. Hned jak ji přinesla z obchodu, zjistila, že je s ní něco divnýho při každém použití se pekelně zahřívala. No a potom to zakončila tím, že ji někde ztratila. Byla z toho úplně na nervy Telefon byl skvělej: velkej displej, baterka jako traktor což ji nakonec taky dostalo. Teď už to ani nemohla vrátit, prostě zmizel a prachy v trapu, více jak šest tisíc korun v háji.
Vyjmenovala si pár jmen, jaká je to trubka, popadla svůj starý tlačítkový Alcatel, a vytukala svoje číslo. Spojení bylo, ale nikdo to nezvedal. Nalila si trochu kozlíkové tinktury, aby se uklidnila, lehla si na gauč a snažila si vzpomenout, kde vlastně dneska všude byla. Přemýšlela, že když si cestu projde znovu, třeba mobil najde. Najednou ji pod rukou něco zavrnělo někdo jí volal zpátky! Na displeji blikalo její vlastní číslo.
Haló? Slyším?
Na druhém konci jen šustění, sem tam povzdech a najednou:
Mňau
Lucie to hned típla. No, někdo si dělá srandu, pomyslela si. Štvalo ji, že neměla mobil aspoň zamknutý, teď na něm nějakej vtipálek blbne. A v tom další hovor.
Zase tiché vzdechy, zase to šustění a pak znovu, jasné mňauknutí do sluchátka.
Nevolejte mi už! vyštěkla naštvaně.
Jenže to nebralo konce. Nakonec se rozhodla, že už jí stejně nic horšího nemůže potkat, tak se oblíkla a vyšla ven. Zvuky z hovoru byly slyšet odněkud z ulice, takže ten šašek bude asi pořád tam, kde telefon zvedl. Rozhodla se projít svou trasu ještě jednou.
Chodila po okolí a každou chvilku znovu vytáčela svůj mobil. Najednou, bez větších nadějí, zaslechla známé vyzvánění nedaleko hřiště. Lucie šla po zvuku a už vymýšlela, jak tomu drzounovi vynadá.
A to byla fakt sranda Felix byl usazený pod javorovým stromem, tiskl se ke hřejícímu mobilu a fascinovaně pozoroval, jak ten kus plastu mluví. Felix ho očichával, a když se mobil pořád ozýval, odpověděl mu slušně po kočičím. Telefon ztichl. Felix ho packou znovu postrčil zas začal mluvit. Jak to hezky hřálo! Venku byla kosa, ale ten vynález voněl teplem a bezpečím, Felix si to užíval naplno.
A pak mobil najednou začal hrát melodii. Felix se lekl tak, že do něj praštil ještě důrazněji, telefon ale jen povykoval dál. V tu chvíli si nevšiml, že pod stromem už není sám.
Celý Lucčin bojový zápal ji přešel, když uviděla opravdového lumpa. Pod stromem seděl ten její ustrašený zrzavý kocour a zápasil s mobilem, jako by na něm závisel konec světa. Pak si Lucii všiml
Rozběhl se přímo k ní, celý rozradostněný, šplhal jí na ruce a přede jako splašený traktor. Byla z toho úplně hotová takové kočičí nadšení ji rozesmálo. Felix ji mazlivě otíral o tvář, jako by jí chtěl dát pusu. Teprve teď si uvědomila, jak je zmrzlý. Není divu, že byl přilepenej na horkém telefonu.
Se svojí nokií v kapse a Felixem v náručí se Lucie pomalu vracela domů a přemýšlela, jestli existuje něco jako láska na první pohled. Tohle zrzavé klubko byla fakt srdeční záležitost! Po takovém přivítání by ho tam už nikdy nenechala.
A Felix, blahem bez sebe, se v náručí vlnil, mazlil jí po bradě a pokoušel se líbat uši. Lucii to sice trochu lezlo na nervy, ale upřímně vlastně ji to dost těšilo. Člověk by nevěřil, že je od ulice, taková roztomilá koule.
A to všechno mělo jednoduché vysvětlení Felix byl pěkně omámený vůní kozlíku lékařského, co si před hodinou Lucie kapala na nervy.